you've got that look again in your eyes..

19. června 2014 v 16:57
Vojta mi po koncertě v LMB řekne "a potkalas Honzu? já ho skoro nepoznal"

cóže! tys byl zas v praze a nedal jsi mi vědět? to už mě nikdy nechceš vidět?
tohle nenechám jen tak. vezmu si telefon a hezky pomaloučku - jinak mi to moje promile neumožňujou - píšu trošku vyčítavou, ale milou esemesku, že už bychom se mohli do psí prdele někde potkat. odepíše mi, že určitě mohli.

v neděli jdeme se š. na procházku se psem, jsem na něj furt nasraná, protože zapomněl, že přijedu z koncertu a vožralej usnul a já musela dvacetkrát volat a půl hodiny bouchat na okno, aby otevřel. blbec. ten jeho chlast posranej. zazvoní mi esemeska. honza oznamuje, že koncerty byly super a že za nim mam někdy přijet a že půjdem na kafe a konečně si pokecáme. cejtim, jak mě bolí tváře z toho příšerně debilního výrazu. směju se jak ve čtrnácti, když mi někdo řek, že sem hezká. "co je?" vyruší mě z nostalgie š., "nic" odpálkuju ho s už o dost menším úsměvem a něco si vymyslim.

domluvíme se na pátek.

každej den myslim na to, co asi budem dělat, jak se bude tvářit, CO SI MAM PROBOHA VZÍT NA SEBE.

domluvíme si čas a místo.

čekám na něj asi dvě minuty, přišel uplně na čas. čekám, že mi dá pusu, jako vždycky když se potkáme. nic. ty jeden!

jdeme koupit víno a vypijeme ho v parku kousek od obchodu. nikdo nás neruší, sedíme v uctivý vzdálenosti, nedotýkáme se. omg. tak kvůli tomu sem si nohy neholila. koupíme druhý a jdeme si sednout na most. kýč jak debil, zapadá sluníčko, výhled na pomalu plynoucí řeku, zámek, vinice. už mam docela hladinku. dám mu, řeknu si a pak se sama nad sebou směju, kdybych mu nechtěla dát, tak si nevezmu hezký spodáry a taky věci na ráno. haha.
a na mostě mi to sluší. v tomhle světle sluníčka mam hezký oči a zlatavý vlasy. trošku mi vítr nadzvedává sukni, je to takový roztomile rajcovní.

fouká vítr. chce se nám jít pro další, ale! má kratasy a já šaty. brr. zima hrozná. koupíme proto třetí lahev vína a navrhne "co kdybychom šli ke mně domu? ve vší počestnosti. je zima." si piš! tuhle cestu si uplně nepamatuju, ale najednou sedíme na gauči, pouštíme si desky a položí si na moje nohy hlavu. to je všechno? ty ses posral fakt, abych všechno začínala vždycky já. buší mi srdce, sem strašně nervózní a absolutně nevim co dělat. vezmu ho za ruku, to neurazí.

podíval se na mě. ájé. sesunu se k němu a najednou mi začne mačkat zadek a zkoumat lem kalhotek. no konečně se k něčemu máš! odnese si mě vedle. a tady bych jako správně slušná holka měla přestat. taky sem byla docela nacamraná, ale bylo tam spoustu rukou, líbání a nahotinek.

celou noc mě drží, objímá. ráno se probudim nahatá, to nesnášim. co když lituje hříchu včerejší noci a musí ted koukat na moje prsa a tak. trošku si povídáme, probudí nás sekání trávy. a najednou už mě zas osahává a všechno nanovo. jipijej. třikrát za jednu noc, tyvole, na to nejsem zvyklá.

vyprovodí mě na autobus a dáme si pusu. no vidiš, jak to jde. odpoledne hrajeme na stejný akci, oni v jednu, my v osm večer. neuvidíme se. škoda. možná sem ráda, hrozně bych se tetelila a lezla bych za nim. retardka.

v autobuse mrknu na telefon a tam zprávy od š., ježiš dyt já s někym vlastně chodim. na honzu sem nezapoměla za rok a půl, co sem se š., a na š. dokážu zapomenout během jednoho odpoledne. sem trapná. marná.

cestou zpátky nevydržim a řikám to v autě holkám. jak byl super, že má doma uklizeno a že ho má velkýho - takový ty věci, co chtěj vědět. -a plánuješ s nim něco dál? .... v hlavě rodinu, děti a vnoučata. - ne, to byla jednorázovka.

ve středu na něj čekám na stejnym místě. přijde pozdě a zas mi nedá pusu. já tě!! zůstaneme u něj doma, i když si tam chce jen hodit věci. mazlíme se. musí jít na nějakou rodinnou akci, tak na něj zkoušim, jestli fakt musí a tak. řekne, abych tu na něj počkala. ráda.

učim se na pohovor a v tu chvíli odemkne a pozdraví. připadám si, jak kdybych byla doma a jako hodná ženuška čekala, až pracující muž dojde z práce domů. vykoupene se a pustíme si seriály. v posteli se osaháváme, povídáme si. o jídle. dám mu pusu na dobrou a najednou sem zas nahatá. achjo.

ráno mi přeje štěstí, mam se mu ozvat. odjíždí na turné. už ted se mi stejská a to jsou ještě v čechách.

přijímačky asi nedávám. to je mi jedno. spíš mi někdo řekněte, proč mi nepíše? jakože vůbec. sem tu s jejich kytaristou, možná spolu budem chodit do školy, ale oba sme to dost pomrdali. trošku se na mě smál, jak kdyby řikal "já vim ty rajdo, honza řikal, jak to máš ráda." jak to mam ráda?: s honzou!!!

sem uplně v prdeli. nasrala sem si do bot takovym stylem, že by se za to nikdo nemusel stydět. přesvědčila sem se o tom, že některý věci se nezpaomínaj a že na průsery sem byla vždycky talent. sem příšerně zamilovaná, až mě to trošku unavuje, protože si nemůžu ani udělat čaj. je to krásný. sem vděčná za každou minutu, co sem s nim.

prošla sem si sračkama, z kterejch sem si 90% udělala sama ještě větší sračky a ted se špatné v dobré obrací. mam maturitu, brigádu, skvělý kamarády, trošku i hubnu a konečně jsem na tý správný cestě s mužem, kterej mi tak hrozně mění život.

vrací se až v neděli, budou křtít album. "hele a nepudeme na ten křest?" ptá se š.. no, já jo, ale ty ne. ty mi tenhle večer jako hromadu jinejch svym opileckym trapčením nezkazíš.

good times for a change, see the luck Iˇve had..