V úterý druhá zkouška s klukama.
První sem docela zkurvila, nebyla sem ve svý kůži, což se na mym hraní dost odráží. Ráno mě probudily facky od slunce prolejzajícího žaluziema, takže tma, vítr a ohromnej déšť, kterej přišel o hodinu pozdějš sem fakt nečekala. Na autobus mi cesta trvá tak tři minuty. Do autobusu jsem nastoupila s uplně promočenym všim.. I z podprsenky by se dalo uplně ždímat. Čerstvá kérka na pravym rameni se mi lepila na mikinu a bylo to dost nepříjemný. Při příjezdu do Prahy sem byla zmrzlá, nasraná a rozhozená. V bundě, prochcanejch kalhotech a botách, z kterých tekly louže vody. Kolem mě všichni v kraťasech.
Po asi dvaceti minutách hraní, kdy sem neskutečně utíkala rytmem a snažila se hlavně o přesný akordy vylítnul proud. Na celym kopci. Začal nám houkat alarm - zkušebny na kód ouje - a tak sme se na to vysrali a jeli domu. Byla sem ještě víc nasraná, bylo mi jasný, že nehledaj basáka, co nehraje aspoň trochu přesně.
Každopádně domluvili jsme další zkoušku a ta byla o poznání lepší. Udělali jsme novej song, V. si totiž zahraje tři akordy a A. má hned v hlavě bicí. Songy jsou PRIMITIVNÍ na skladbu akordů. S holkama máme mnohem těžší, haha, ale V. je pro mě jeden z živejch významů slova "nekompromisní". Kytara jako motorovka, skvělej hlas a perfektní vkus. Potvrzuje se mi, že čim člověk naposlouchá víc věcí a víc žánrů, tim lepší může dělat muziku. Naučili mě šest songů, jeden jsme udělali novej (P. po zkoušce - "S T. (bejvalej basák) jsme nikdy za pochodu neudělali song. Ztrácel se. Ty ne.") a celkově mě to hraní moc bavilo, soustředila sem se a psala si všechny písničky.
V. to tam táhne. Neni frontman jen postavením zpěv - kytara, ale hlavně i povahou. Je to i vtipnej kluk, džínový démon a miliony jinejch zhudebněnejch vtipů mě fakt drtěj. Je to známej ksicht hlavně díky jeho primární kapele, takže je otrkanej a umí dělat výbornou podiovou show. Lidem přijde namyšlenej. Neni. Ale je dobře, že si to ostatní myslej.
A. je v kapele od začátku. V životě byste neřekli, že kluk jako on hraje na bicí a už vůbec ne takhle. Mlátí do toho hlava nehlava, přesnej jak hodinky a do toho má spoustu nápadů, i když se spoustu z nich zamítá. Je roztomilej, ďolíček v bradě a vlnitý vlasy, který mu trochu padaj do obličeje. Pamatuju si, jak jsme při dělání klipu točili bicí a pouštěli na něj kouř a světla a to byl fakt.... Uachhhh. Miau.
P. je v kapele chvíli. Je to takovej můj spojenec, při hraní je natočenej na mě a ukazuje mi, co je za akordy. Ví, že neni lehký přijít do zaběhnutýho, tady máš čtrnáct songů a poper se s tim. Nejde pro ránu daleko - důkaz pod levym obočí ("Týpek ve vlaku měl kecy.. Dostal bití no.") a pamatuju si, že než sem ho poznala, tak mi i přišel jako takovej bouchač. Je to přitom moc milej kluk. Hned po dnešním příjezdu domu na mě na mailu čekalo asi osm písniček, který mi slíbil.
Tak snad to s nima nějak dopadne!! První koncert za měsíc a půl na kopci se Švédama a chtěj jít příští tejden nahrát nějaký demo, haha.
Večer jsem opět nasedla na tramvaj a jela do stejnýho domu jako minulej tejden. Jen ne do druhýho patra, ale do -1 k J. slavícímu narozeniny. Čtyřicátý devátý :D. Byl tam i K. (ne ten z minulýho článku), kamarád z červencovýho festáku v Táboře. Je zo Slovenka a z asi podobnýho těsta jako já. Prosmáli sme se celej večer, pěkně zpili a šli spát.
Nevinně. Ave menstruace, haha.
Ráno nás J. opustil, že má cestu po úřadech a s K. jsme zůstali v posteli a koukali na Hry bez hranic. K. je neznal, nejspíš je u nich nevysílali, ale líbilo se mu to, smáli jsme se celý dopoledne.
Zavolal Z. Měl v ruce kytku (ne pro mě, haha) a nešel se s náma venčit, protože měl schůzku s mým bývalým Kriplem. No u toho vopravdu nemusim bejt. A prej že má ještě něco cestou (=předat Čubičce kytku) a tak jsem se pro jistotu odpojila a jela domů. Jsou věci, u kterejch můžu chybět.