Srpen 2011

II.

31. srpna 2011 v 18:01
V úterý druhá zkouška s klukama.
První sem docela zkurvila, nebyla sem ve svý kůži, což se na mym hraní dost odráží. Ráno mě probudily facky od slunce prolejzajícího žaluziema, takže tma, vítr a ohromnej déšť, kterej přišel o hodinu pozdějš sem fakt nečekala. Na autobus mi cesta trvá tak tři minuty. Do autobusu jsem nastoupila s uplně promočenym všim.. I z podprsenky by se dalo uplně ždímat. Čerstvá kérka na pravym rameni se mi lepila na mikinu a bylo to dost nepříjemný. Při příjezdu do Prahy sem byla zmrzlá, nasraná a rozhozená. V bundě, prochcanejch kalhotech a botách, z kterých tekly louže vody. Kolem mě všichni v kraťasech.
Po asi dvaceti minutách hraní, kdy sem neskutečně utíkala rytmem a snažila se hlavně o přesný akordy vylítnul proud. Na celym kopci. Začal nám houkat alarm - zkušebny na kód ouje - a tak sme se na to vysrali a jeli domu. Byla sem ještě víc nasraná, bylo mi jasný, že nehledaj basáka, co nehraje aspoň trochu přesně.
Každopádně domluvili jsme další zkoušku a ta byla o poznání lepší. Udělali jsme novej song, V. si totiž zahraje tři akordy a A. má hned v hlavě bicí. Songy jsou PRIMITIVNÍ na skladbu akordů. S holkama máme mnohem těžší, haha, ale V. je pro mě jeden z živejch významů slova "nekompromisní". Kytara jako motorovka, skvělej hlas a perfektní vkus. Potvrzuje se mi, že čim člověk naposlouchá víc věcí a víc žánrů, tim lepší může dělat muziku. Naučili mě šest songů, jeden jsme udělali novej (P. po zkoušce - "S T. (bejvalej basák) jsme nikdy za pochodu neudělali song. Ztrácel se. Ty ne.") a celkově mě to hraní moc bavilo, soustředila sem se a psala si všechny písničky.
V. to tam táhne. Neni frontman jen postavením zpěv - kytara, ale hlavně i povahou. Je to i vtipnej kluk, džínový démon a miliony jinejch zhudebněnejch vtipů mě fakt drtěj. Je to známej ksicht hlavně díky jeho primární kapele, takže je otrkanej a umí dělat výbornou podiovou show. Lidem přijde namyšlenej. Neni. Ale je dobře, že si to ostatní myslej.
A. je v kapele od začátku. V životě byste neřekli, že kluk jako on hraje na bicí a už vůbec ne takhle. Mlátí do toho hlava nehlava, přesnej jak hodinky a do toho má spoustu nápadů, i když se spoustu z nich zamítá. Je roztomilej, ďolíček v bradě a vlnitý vlasy, který mu trochu padaj do obličeje. Pamatuju si, jak jsme při dělání klipu točili bicí a pouštěli na něj kouř a světla a to byl fakt.... Uachhhh. Miau.
P. je v kapele chvíli. Je to takovej můj spojenec, při hraní je natočenej na mě a ukazuje mi, co je za akordy. Ví, že neni lehký přijít do zaběhnutýho, tady máš čtrnáct songů a poper se s tim. Nejde pro ránu daleko - důkaz pod levym obočí ("Týpek ve vlaku měl kecy.. Dostal bití no.") a pamatuju si, že než sem ho poznala, tak mi i přišel jako takovej bouchač. Je to přitom moc milej kluk. Hned po dnešním příjezdu domu na mě na mailu čekalo asi osm písniček, který mi slíbil.
Tak snad to s nima nějak dopadne!! První koncert za měsíc a půl na kopci se Švédama a chtěj jít příští tejden nahrát nějaký demo, haha.

Večer jsem opět nasedla na tramvaj a jela do stejnýho domu jako minulej tejden. Jen ne do druhýho patra, ale do -1 k J. slavícímu narozeniny. Čtyřicátý devátý :D. Byl tam i K. (ne ten z minulýho článku), kamarád z červencovýho festáku v Táboře. Je zo Slovenka a z asi podobnýho těsta jako já. Prosmáli sme se celej večer, pěkně zpili a šli spát.
Nevinně. Ave menstruace, haha.
Ráno nás J. opustil, že má cestu po úřadech a s K. jsme zůstali v posteli a koukali na Hry bez hranic. K. je neznal, nejspíš je u nich nevysílali, ale líbilo se mu to, smáli jsme se celý dopoledne.
Zavolal Z. Měl v ruce kytku (ne pro mě, haha) a nešel se s náma venčit, protože měl schůzku s mým bývalým Kriplem. No u toho vopravdu nemusim bejt. A prej že má ještě něco cestou (=předat Čubičce kytku) a tak jsem se pro jistotu odpojila a jela domů. Jsou věci, u kterejch můžu chybět.

I.

26. srpna 2011 v 19:00
Ne zrovna prázdný RC. I jako kuřákovi se mi zdálo v předsálí až nechutně zakouřeno a proto jsem radši hned zapadla dovnitř, nerozhlížejíce se po známejch ksichtech. Nejdřív napít, potom mluvit.
Hned po boji s vchodovejma dveřma - myslete sakra někdy na holky, který nemaj sílu ani chlapi, který jim ty dveře otevřou!! - zahlídnu K. Nikdy jsme spolu nemluvili, ačkoliv si vlastně obden píšem, máme telefonní čísla a míjíme se už dobrej rok. Vzhledem k tomu, že zrovna on mě ukecal, abych přijela, tak sem si po návštěve baru stoupla k němu a jeho kámošovi. Po pár minutách sem zjistila, že moc dobře zná lidi z Mlk a i mojí kapelu. Tohle mě vždycky překvapí.
První kapela. Místo známýho ksichtu a dvou kytar vidim jen jednoho kytaristu a za bicíma taky neni ten, koho jsem očekávala. Ajo vlastně. Uvědomila sem si, že mi cestou Z. psal, že jsou spolu v Crossclubu a něco domlouvají.
Zpěvačka týhle kapely je neřízená střela. Kozy ukázala už při druhý písničce. Hlas má hezčí.
Vzhledem k tomu, že v tomhle horku mě nebaví vařit, tak moc nejim a tim pádem do mě pivo teklo rychle a psalo. K. mi nosil piva a já jemu vždycky když ten druhej měl ještě aspon čtvrt piva. Haha. Furt se umim slušně opít jen pivem, to je fajn.
Pak druhá kapela, co hrála covery LEGENDY. Hráli asi stopadesát let, lidí hodně, pařili a užívali. Tuhle kapelu prostě můžete jen milovat. Jediný, co mě mrzelo, že hostující zpěvák četl texty a chvílema se brutálně netrefoval. A to zamrzí. Třeba nevyřval v odkazovaný písničce výše to feeling na konci, něco chybělo no. Každopádně seru, tohle bylo fakt neskutečný. Při týhle jsem měla na krajíčku. Koutkem levýho oka sem přímo u podia zahlídla.. No znáte to, když někde vidíte člověka, kterýho TAK STRAŠNĚ nechcete vidět. Myslela sem si, že tam bude, a že to naše "chození" utnu. Jenže včera se mi do toho fakt nechtělo, fakt ne. Jen sem se modlila, aby si mě nevšiml. Pak přešel fotit na stranu podia, kde sem stála já s K. a předemnou byli naštěstí docela vysoký lidi.
Po dohrání a dvou přídavkách jsem odešla uplně ven na čerstvej vzduch. Kouřit. Potkala jsem kamaráda odsud. Doufala, že V. nevyjde a neuvidí mě. Přišla mi zpráva, která rozhodla o tom, že jsem místo trojkou a X3 jela devítkou uplně na druhou stranu města.

Otevřel mi, ukázal letáky a novej vinyl kapely, o kterou se stará. Seděli jsme u notebooku, drbali ženskou, která odsoudila všechny potetovaný lidi na jejím blogísku a kouřili mojí poslední startku. V televizi dávali něco se žralokama a pak Horsta Fuchse a jeho super odolný pánve. Koukali jsme na oblečení na různejch shopech, vyprávěl mi o tom, že chce jet do Států příští rok a řešili jsme lidi kolem nás. Tu, která to hraje na všechny strany a její harém nejvíc.
- Mam vypadnout, nebo zůstat?
- Zbláznila ses? Prej vypadnout..
Šli jsme si lehnout. Pučil mi tričko s Elvisem.
Četl mi. Má rozečtenou knížku, kterou znám, ale ještě jsem se k ní nedostala. Viděla jsem jen film. Asi to zní hrozně trapně a kýčovitě, ale popravdě se mi to hrozně líbilo. Ráda poslouchám, ráda slyšim jeho hlas, líbí se mi i samotnej příběh.
Zhasnul a od týhle chvíle si zbytek večera radši nechám pro sebe.

Ráno mě probudilo horko a dělníci ze stavby naproti. Furt se vrtěl, zvonil mu telefon, šel se napít a otevírat okno, vždycky mě nezapoměl polechtat na noze, která mi vykukovala z pod deky. Povídali jsme se.
-Nedávno sem našel svůj první šedivej vlas.
-Dyt se barvíš, buď v klidu, to se ti jen zdálo. Já když sem se barvila na černo, tak sem taky měla svoje vlasy o hodně světlejší.
-Já chci mít šedivý vlasy.Jako George Clooney třeba. A tohle byl můj první.
-Ale prosimtě. Na to seš i ty furt mladej.
A další řeči o ničem a zároveň o všem.
Nevim, co ho může vzrušit na debatě o neoholenejch holkách, ale každopádně tohle opět galatně přeskočím.
Měl ještě nějaký zařizování a já stejně musela na autobus, takže jsme vylezli z postele. Smál se mým vlasům.
-No já za ně nemůžu.
-A kdo teda?
-Já se za ně netahala.
Dejavu. Tahle debata tu už jednou byla.
Odešli jsme z bytu do výhně městskejch ulic a jeho auta. Odvezl mě na autobus, vyžádal si pusu a navrhl mi, abych večer přijela do Vyšehradský. Řekla sem, že možná jo, ale v hlavě mi bylo jasný, že dneska se budu válet a koukat na Harryho. Odjel a já pokračovala na autobus.

Na jeho fb sem zahlídla, že jeho holka má narozeniny. No, to sem jí dala hezkej dárek. Rovnou dvakrát :)

Lehla sem si k bazénu, na sluníčko do studený vody a v tu chvíli sem si řekla, že mi všichni můžou políbit mé ctěné bledé pozadí. Dám si hermelín z grilu a zejtra si mě opět žádá Matka měst a nálad. Oj.


-
omlouvám se, že zas novej blog. tentokrát bez jmen, fotek, míst a datumů. zato se do toho pokusim dát ještě víc "srdce". bude to bordel. omlouvám se. chybí mi psaní a důvěra k lidem.

takovej den jako byl ten dnešní by mohl být každej. nebo aspoň častějš.
v posteli, po praze absolutně neučesaná, upocená a s výrazem je mi to jedno, pak k bazénu, žádný plavání, hezky se vyvalit na schody a čumět do sluníčka, nic jinýho na práci. večer se přežrat hermelínem z grilu a čumět na heryho. ouje. život je dneska krásnej.