Září 2011

IX.

28. září 2011 v 17:45
Ve škole sem místo původních čtyř hodin (mezi nima tři volný) nakonec měla jen tři s jednou volnou a vzhledem k tomu, že bych se nestihla vrátit domu, udělala sem si výlet pro trsátka, na pizzu a pak k J. na Žižkov. Pustili jsme si ke kafi film o Tonym Wilsonovi, new wave a punk rocku a čekali na holky.
Cesta do Budweisu trvala opět sto let. Řikám si, že sem tam snad mohla před těma ani ne dvouma týdnama zůstat a počkat.
Koncert o ničem, popravdě jsme tam jely jen odehrát a natočit DVD, který bude hrozný. Ouje.
Hned sbalit a do Bohnic.

Jo, do Bohnic.
Byl tam nějakej rokenrolovej karneval a J. tam pouštěl desky. Když pouštěl naposled - v sobotu - tak mě to málem stálo boty, hlasivky a slušnou pověst.
Cesta opět stoletá, holky spaly a já protože v autech až na opravdu vzácný výjimky neusínám sledovala cedule s nápisem Praha a číslem, který se z trojcifernýho postupně zmenšovalo na dvojciferný až konečně jednociferný. Rena se opět pohádala s jejím mužem. Popravdě, ona taky neni žádný zlatíčko, ale on je blbej a ještě k tomu debil. Začít chodit s holkou z kapely a myslet si, že bude sedět doma popřípadě myslet si, že z Budweisu je za hodinu v Praze je hodně na hlavu. (v sobotu se mu nelíbilo, že je ještě ve dvě v klubu a ne u Evy, tak pro ní pro jistotu jel šedesát kilometrů, jen aby si ověřil, že ho s nikym nepodvádí - když jim to tak vyhovuje......). Holky sme vysadily na různejch místech a jeli už jen ve dvou do areálu psychiatrické léčebny. První, koho sem z hromady lidí zahlídla, byl samozřejmě Z. Přišel, hned mi dal pusu a ptal se na Budweis a jeho holce, která se ho snažila držet u sebe to očividně vadilo, asi už sem na black listu.. Z., ona a kapela jeli odvézt věci a domu a my šli pouštět a pít. Před J. pouštěl nějakej anglán "from east London" se šílenym přízvukem a měl slušně rozjetý lidi samym rokenrolem, čimž J. trochu vypálil rybník (jezýrko :D:D:D) a jeho sbírka plná převážně punkrocku by dneska nebyla pochopena.

Odjeli jsme asi v půl čtvrtý, spál asi v půl pátý po degustaci tatranského čaje a ve vší počestnosti chrápat do jedenácti.
Potom jsme koukali na novej stroj Horsta Fusche, Prince Bajaju a Kristiána. Umyla sem mu nádobí za poskytnutí azylu a tentokrát i oběda. Musela sem bejt sehr erotische, na sobě dlouhý bílý tílko na spaní a na nohách obří plyšový tlapy jakože pantofle s plyšovýma drápama. Naštěstí je mi to před J. uplně jedno. Vařili jsme gulášovku, která se nám postupem kuchtění zvrhla v nějakou pálivou mexickou dobrotu, ale fakt sem si dala do nosu, ňam! Pak mi pučil knížku o Motley a já jela domu.

VIII.

26. září 2011 v 20:50
Dneska sem si chtěla vzít TO tričko.
Měla sem ho deset minut a ta vůně mi tak vadila, že sem se na poslední chvíli narychlo převlíkla.

Bože, proč ze všech věcí na světě musim bejt zatížená zrovna na vůně?
A zároveň nemam to srdce hodit ho do pračky. Achjo.

VII.

25. září 2011 v 19:16
Tour pt. 4 "the last one" - Prag

Čtvrtek: 16:31, nástup do autobusu po zjištění, že opět nemám nic na sebe a že ale opravdu nemam nic na sebe usednu a pustim si SD, který mi nachvíli odvalej trochu nervózní pocity a já si můžu aspon na chvíli za dnešek odpočinout.
Cestou ke mě přistoupí R., naše zpěvačka, kterou sem poslední tři měsíce nemohla ani cejtit a ted se srovnala a je z ní zas ta fajn holka s kterou sem se začala před lety bavit. Nervy z neklasifikací a přestupu na jinou školu? Asi.
Když jsme vystoupily, asi po dvěstě krocích ze zastávky ke klubu jsme je viděli. Stáli před klubem a nevěděli, jak se dostat dovnitř a odnosit aparáty.
Došly jsme pro barmana, pomohly jim s jejich hromadou píčovin a šly nahoru. Po třech dvojkách vína na žaludek, kterej si ve škole dal ubohou svačinku mi začalo bejt trochu usměvavo.

Popravdě, nevim co se to se mnou děje, ale poslední dobou sem ožralá uplně hrozná.
Vždycky sem byla spíš taková ta, co sedí na baru a s někym řeší smysl života a občas si třeba potichu zazpívá kousek refrénu, co zrovna někdo pouští. Posledních pár večerů sem ale uřvaná, tancuju jak o život a hlavně s tim buzeruju ostatní, vyloženě urvaná z řetězu. Lidi si začali tak nějak všímat, že nedržim rovnováhu a mam dost, to se mi moc často nestávalo.
Proto radši nebudu pokračovat ve výčtu čtvrteční noci, protože vlastně furt tak nějak nevim, co se dělo.


Sobota, Koněvova 13. Na poslední chvíli odpadla jedna slovenská kapela a přijela moje snad nejoblíbenější mladá plná hezkejch mužů. Zamilovala sem se do nich před lety když vycházela jedna kompilace, kam dávali svojí verzi jedný z mejch nejoblíbenějších písniček.
Opila sem se a nastal zlom. Nebyla sem taková, jak píšu nahoře. Byla sem ještě horší.
Což vysvětluje tu pokousanou ruku a pohoršené pohledy holek, co seděly na lavicích a asi sem je vyloženě srala a taky řeči od kluků z Psů a dalších. Co se dá dělat.
Společně se slovákama sme spali u J. Spalo nás šest v posteli pro dva.
kytarista "sme tu namačkaní ako sardinky bože" bubeník "nie, sme tu namačkaní ako židi v koncentračnom tábore" :D
K. chrápal jak kdyby byl kříženej Godzillou a docela na dlouho sme z toho měli srandu, dokud nás nezmohla únava.. Uaaau já věděla kam si lehnout, ten basák je fakt <3 <3 <3.

VI.

16. září 2011 v 10:24
Tour pt. 1 - Pilsen

úvod - představte si, že od patnácti posloucháte kapelu, máte jí fakt rádi a najednou má vaše trapná kapela s nima tři koncerty.. celej článek bude mít nádech stále silné probíhající puberty.

Sraz v Praze, poskakování přes zacpaný Hradčany a Strahov a Ruzyň a výpadovku.. Holky vzadu hned usnuly, takže sem do rádia dala Turbonegro a nechala se vézt.
Velkej klub, přijeli jsme docela na čas. Němci tam ještě nebyli.
Přijeli asi v sedm večer. Slyšela jsem němčinu a jak nosí věci na podium. V tu chvíli už podemnou mohli utírat židli, haha.
Zvukovka, trapný úsměvy a "hááj".
Tentokrát jsme odehrály dobře, což se povedlo fakt po dlouhý době. Možná, že sem to nekurvila, protože přímo předemnou stál muž mého srdce z Berlína a kejval hlavičkou. Ou bože, řikala sem si kdykoliv se na mě podíval.
Po koncertě byli v backstage a právě on mi podal ruku a řekl "Great show!!" a v tu chvíli mi bylo uplně nádherně. A zpoceně.
Pak hráli oni. Celou dobu sem si to hrozně užívala, zpívala s nima a pařila. Znám uplně všechy songy, co hráli a ani coverama od Damned, New York Dolls nebo Billyho Idola mě nedostali. Jejich zpěvák mě chytil kolem ramen a zazpívali sme si spolu refrén Forget em.
A pak už byla jen backstage, moje trapná angličina, pár fotek a "pívo píčo". Muž mého srdce mi řekl, že zná česky akorát pivo a smrslína. Zmrzlina!! Když řekl smrslína, tak sem se málem roztekla. Košík s koťama je proti jeho smrslíně prd roztomilej!
Pěkně s náma vyjebal pořadatel, nechtěl nám dát ani deky na spaní. Narozdíl od Němců, hah.
Zachvíli vyrážim do Budweisu, ježiš já se těšim!!!

Tour pt. 2 - Budweis

Sraz se Z. u něj v bytě, vybírání desek na večerní pouštění a čekání na jeho kámoše, co nás vezme autem.
Cesta nekonečná, všude zacpáno. Trochu mi padala hlava, ale neusnula sem, v autech moc spát neumim.
V klubu pár lidí, Němci mě hned objímali a vítali - z toho sem byla dost nadšená :) - a aklimatizace.
Koncert dvou předkapel ucházející, čtyři redbully mě držely při životě a místní na mě víceméně dost blbě čuměli. Neznámá tvář. Z. držící domluvenej odstup kvůli návštěvě pánů z mýho hometown. Když začal pouštět, tak opět střílel největší hitovky, tanec - zpěv - panáky. Němci odjeli na hotel, kde jsme s nima spali už někdy v jednu. My s Z. přijeli ožralí taxíkem v pět a hrozně jsme se jim vysmáli, že nic nevydržej.

Z: "...lásko.."
"takle mi NEŘIKEJ"
samozřejmně, že jistá sebedestruktivní část mýho já chce slyšet oslovení lásko jen od něj, ale... tohle se musí udržovat čistě po fyzický stránce. volim rozum.

V deset ráno mě vzbudí jak Němci vstávaj, sprchujou se, povídaj si a Z. říká "Proboha, kolik je, že ty debilové už vstávaj...." a v tuhle chvíli se oni vysmáli nám, že neumíme vstávat
Zatímco Němci snídali, Z. mi opět usnul na rameni a já koukala do stropu.
Jen co odjeli pro věci do klubu, probudil se a.. Zblízka si prohlídnul moje čerstvě koupený spodní prádlo.

V jednu jsme šli za klukama do klubu, vzali si svejch pár věcí, co jsme tam nechali a vyrazili s Němcema v dodávce směr Praha. Celá cesta byla vtipná, i když sem se debat v němčinoangličtině moc neúčastnila.
Projížděli jsme kolem jedný hnusný obouchaný kapličky u silnice v nějakym městě a bubeník říká "hey.. this is the main castle in here?" a Z. "yeah.. it was much bigger, but german people all stole" "woooow, they are very clever!" a podobný srandy celou cestu.. Kupodivu sem uplně všechno rozuměla, ale furt mam problém se stavbou vět a hlavně studem.
Vyhodili mě u Z. doma, dali jsme si pac a já jela domu.

Tour pt. 3 - Teplitz

Bratr se na mě vysral s odvozem do Teplic, s kterym počítala celá kapela asi půl hodiny předem. Já s kocovinou, nevyspalá a nenajedená chytla snad největší hysterák za poslední rok a půl a brečela tak, že sem nemohla ani dejchat. Nakonec nás tam vzala máma naší bubenice, ale mě po tom šílenym nervous breakdown nepomohl ani pohled na Němce. Popřála sem jim bezpečnou cestu domů a ve čtvrtek přijde poslední část tour.

Teď sem se pokusila ohřát nějakou rejži v mikrovlnce, moje první jídlo od čtvrtečního oběda a půjdu se zkusit vyspat.

cca 800 km, žádný jídlo a sedm hodin spánku. ale stejně, time of my life.........

btw. na spaní do Budweisu sem dostala tričko týhle kapely. bylo mu malý. voní uplně jako on. haha, pro člověka ujetýho na vůně nejlepší dárek... druhá věc je ta, že uplně to samý maj dva moji bývalí, který sem se Z. podvedla. HA HA HA.

V.

14. září 2011 v 20:38
Dohodli jsme si se Z. výlet. Vlakem. 200km odsud i s přespáním.
Jede s náma můj bejvalej, s kterym sem chodila v zimě a podvedla ho právě se Z. Ouje! Párty!
"Musíme se držet od sebe"
A já chtěla vyzkoušet svoje nový spoďáry a podprsenku :(. Já sem tak zasranej smolař.


Dneska sem opět pocítila sílu plnoletosti.
Řízení dědictví po mým tátovi. Poprvý sem viděla jeho první manželku. Ročník 1948, pokérovaná ruka a tragusy v uších. Aháá, tak odtud vane vítr!
Z mýho bráchy je teď prakticky milionář.
Druhej, nevlastní dostane 400 000 do šesti let.
Já a třetí nevlastní brácha jsme se dědictví vzdali.
Myslim, že tohle byla první rozumná věc, co sem za svůj život udělala.

..i když.. těch bot, co bych mohla mít...........

IV.

11. září 2011 v 18:17
Pátek :
První legální opití.
Sraz s E. u metra, tyvole, na ten Jižák se jede fakt zasraně dlouho, povídaly jsme si o jejím zápisu na vejšku a já každou chvíli myslela, že už jsme na místě.
Na Jižáku dohrála první kapela, lidí JAK SRAČEK. U vchodu jsme potkaly J. a vzhledem k tomu, že k baru byla fronta delší než tejden před vejplatou, tak jsme šli do Lidlu pro víno. Dvanáct procent za čtyřicet korun tam nenechám.
"Zazvoní pedofil u baráku a vyleze ženská a řiká 'Co si přejete?' a pedofil řiká 'Dobrý den, nezlobte se, ale mohl bych si k vám skočit na malou?"
"A znáte tenhle : Co je nejlepší na dvaceti sedmiletejch holkách? Že jich je dvacet." "Jeeežiš, víš jak to vyprávěla D.? 'Víš co je nejlepší na dvaceti čtrnáctiletejch holkách.." :D
Šli jsme dovnitř na TUP, narváno.
Po koncertě přišla S., holka od Z. . "Tobě tak slušej ty nový vlasy, no to je uplně krásný, fakt super!" komentuje moje čerstvě zrzavý vlasy "Jojo, tvýmu klukovi se taky líbí.." říkám si v hlavě, ale jí radši poděkuju a usměju se.
Další hrálo fujSKA, takže jsme se radši zdejchli opít.
Dařilo se mi to dost rychle.
Pak hlavní hvězda, PU s novejma věcma. Kolem sebe tak milimetr prostoru, pot a lidi fůůj.
Přemístění do Vyšehradský. - okno -

Sobota:
Nejdřív mě K. vytáhl na koncert. Jemu bylo špatně z včerejšího jižáku a mě nebavily kapely a chtěla jsem jít opět do Vyšehradský na oslavu. Po první kapele jsme si dali pac a já nasedla do tramvaje č. 18.
Před barem asi padesát lidí, samý známý ksichty a lilo se. Prolilo se 35 000 Kč.
Dát pac a pusu oslavenci, poslechnout si jeho druhou country kapely, vykecávat se venku (opět se S., který se po mě opět vrhla a ohmatávala mi novou kérku a řikala jak je krásná a celkově sme se nějak kamarádily - alkohol sbližuje) a dělat píčoviny, na to mě užije.
V půl třetí za mnou přišel V. jestli nepudu ven něco vyřešit. Nejdřív sem mu řekla, že vožralá s nim nebudu nic řešit před padesáti lidma, ale pak sem se na to vysrala a šla mu říct, že finíto. Konec a šáteček.
Upřímně, co z ožralecký debaty ve tři ráno může vzniknout? Buď rychlovka na hajzlech a nebo rozchod.
Nejvíc mě překvapuje, že nic necejtim. Smutek, lítost, soucit, nic. Cider to všechno vzal a já šla tančit, hrát karty, štípat ženy a muže a válet se na židli.
S E. jsme to zabalily kolem pátý.

Skvělej víkend. Zítra začne můj poslední prázdninovej tejden a doufám, že bude aspoň z půlky takovej.

III.

6. září 2011 v 12:37
Včera mi bylo osmnáct.
Na nejznámější a nejoblíbenější sociální síti mi na hlavní stránku vložilo psaný přání 140 lidí, písničkový/obrázkový patnáct. Šestnáct na chatu, čtyři na icq a pět přes telefon.
Cca dvěstě lidí.
A nejlepší je, že nemam žádný kamarády, který by mě jen tak vytáhli ven.
Popravdě jediný na co se těšim je, že si budu moct jít koupit zkouškovýho bráníka bez sklopenejch uší a očekávání otázky "Osmnáct bylo?".