IX.

28. září 2011 v 17:45
Ve škole sem místo původních čtyř hodin (mezi nima tři volný) nakonec měla jen tři s jednou volnou a vzhledem k tomu, že bych se nestihla vrátit domu, udělala sem si výlet pro trsátka, na pizzu a pak k J. na Žižkov. Pustili jsme si ke kafi film o Tonym Wilsonovi, new wave a punk rocku a čekali na holky.
Cesta do Budweisu trvala opět sto let. Řikám si, že sem tam snad mohla před těma ani ne dvouma týdnama zůstat a počkat.
Koncert o ničem, popravdě jsme tam jely jen odehrát a natočit DVD, který bude hrozný. Ouje.
Hned sbalit a do Bohnic.

Jo, do Bohnic.
Byl tam nějakej rokenrolovej karneval a J. tam pouštěl desky. Když pouštěl naposled - v sobotu - tak mě to málem stálo boty, hlasivky a slušnou pověst.
Cesta opět stoletá, holky spaly a já protože v autech až na opravdu vzácný výjimky neusínám sledovala cedule s nápisem Praha a číslem, který se z trojcifernýho postupně zmenšovalo na dvojciferný až konečně jednociferný. Rena se opět pohádala s jejím mužem. Popravdě, ona taky neni žádný zlatíčko, ale on je blbej a ještě k tomu debil. Začít chodit s holkou z kapely a myslet si, že bude sedět doma popřípadě myslet si, že z Budweisu je za hodinu v Praze je hodně na hlavu. (v sobotu se mu nelíbilo, že je ještě ve dvě v klubu a ne u Evy, tak pro ní pro jistotu jel šedesát kilometrů, jen aby si ověřil, že ho s nikym nepodvádí - když jim to tak vyhovuje......). Holky sme vysadily na různejch místech a jeli už jen ve dvou do areálu psychiatrické léčebny. První, koho sem z hromady lidí zahlídla, byl samozřejmě Z. Přišel, hned mi dal pusu a ptal se na Budweis a jeho holce, která se ho snažila držet u sebe to očividně vadilo, asi už sem na black listu.. Z., ona a kapela jeli odvézt věci a domu a my šli pouštět a pít. Před J. pouštěl nějakej anglán "from east London" se šílenym přízvukem a měl slušně rozjetý lidi samym rokenrolem, čimž J. trochu vypálil rybník (jezýrko :D:D:D) a jeho sbírka plná převážně punkrocku by dneska nebyla pochopena.

Odjeli jsme asi v půl čtvrtý, spál asi v půl pátý po degustaci tatranského čaje a ve vší počestnosti chrápat do jedenácti.
Potom jsme koukali na novej stroj Horsta Fusche, Prince Bajaju a Kristiána. Umyla sem mu nádobí za poskytnutí azylu a tentokrát i oběda. Musela sem bejt sehr erotische, na sobě dlouhý bílý tílko na spaní a na nohách obří plyšový tlapy jakože pantofle s plyšovýma drápama. Naštěstí je mi to před J. uplně jedno. Vařili jsme gulášovku, která se nám postupem kuchtění zvrhla v nějakou pálivou mexickou dobrotu, ale fakt sem si dala do nosu, ňam! Pak mi pučil knížku o Motley a já jela domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.