X.

3. října 2011 v 21:18
Už nechci smrkat. Ještě jednou uvidim nějakej kapesník a regulérně se rozbrečim.
Už nechci kašlat. Dusim se jak starej tuberák.
Chci přestat kouřit a pít, když mam teplotu a sem nemocná.
Chci, aby mi jednou došlo, že běhat venku v kraťasech a triku do čtyř do rána neni dobrej nápad, když je člověk nemocnej.
Chci konečně jít jen tak na nějakou akci. Vždycky, když je tu něco, kam chci opravdu jít, tak hrajem.
Už nechci brát žádný koncerty do konce listopadu. Mam jeden volnej víkend. Na začátku září sem měla mít do konce listopadu dvanáct koncertů. Na začátku října mam do konce listopadu sedm koncertů s holkama a tři s klukama. Za září sem odehrála pět koncertů. AHA.
Už nechci jezdit namačkaná v jednom zasranym osobáku v pěti lidech. Samozřejmě věčně na prostředku, kde si nemůžu ani opřít hlavu a spát. A spát si na kolenou už vopravdu nebudu.
Už nechci jezdit do školy na dvě vyučovací hodiny. Mezi nima dvě suplovaný a pro jistotu jedna volná, abychom se náhodou neunavili. Nemá to smysl jet dvě hodiny kvůli devadesáti minutám vyučování, devadesáti minutám "suplu" - jeden dělejte si co chcete, druhej ani nepřišel a pětačtyřiceti minutám zevlování na sluníčku. Mezi tim skoro čtyřicet minut přestávek navíc. Asi to zní fakt divně, ale radši bych se těch pět hodin učila, než vědět, že tam sem uplně zbytečně a když se hned zvednu a odjedu, tak se nic nestane. Nechci poslouchat kecy na absenci, tak i s zasranou virózou, kterou bych tisíckrát radši vyléčila než rozšiřovala jezdim poslouchat hovna. Asi se na to vyseru.
Nechci jít s pitomou rýmou a kašlínkem k doktorce, abych si mohla ležet doma s razítkem v omluvňáku. Dostala bych totiž antibiotika a ty do mě ta káča pitomá rve horem dolem (ježiš to zní blbě) a už jí na to seru, protože když je vopravdu potřebuju na nějakej horší zánět - jako třeba v ráně po vytrženym zubu - nezabíraj a játra pláčou.
Už nechci narazit na sběratele pražskejch čubiček, co si ze mě jeden den dělá deníček a druhej den mě radši ani nezná. To je teda úroveň, na pováženou, vopravdu!

A taky bych se, milý deníčku, do příštího života narodila ráda jako holka s dlouhýma blond vlasama a english skillem lepším než britská královna samotná.
To je tak, když člověk pár let poslouchá kapelu, pak s ní má jet turné, tak to oznámí zbytku svojí kapely, zpěvačka vezme to nejznámější a naposlouchá, najednou srdíčka a pusinky a Znáš to? Neasi, vydali to před třema rokama, jasně že znám. A pak přijdou ty vysněný koncerty a bam bam a sem v píči. Absolutní nezájem o malou zrzavou a nepříliš vzhlednou holku, budem se bavit jen s těma hezkejma, který nás vůbec neznaj. To sem to zas vymňoukla. Bájbáj, němci, najdu si jiný idoly, ty budu srdíčkovat a snad mi je už nikdy nikdo nevezme.

už si taky nechci stěžovat na uplný hovna jako je tohle. achjo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lennie Heroin Lennie Heroin | Web | 5. října 2011 v 12:48 | Reagovat

posílám ti jednu internetovou pusu na uklidnění

2 Bliss Bliss | Web | 8. října 2011 v 21:23 | Reagovat

Hah, je to docela nesrovnatelný, ale úplně mi to připomnělo minulej víkend. Večer jsem byla v čajovně s (blonďatou) kamarádkou a na chvíli přišel posedět i jeden náš známej. Celou dobu ji tam pořád nějak škádlil, lochtal a tak dále a já jen znuděně zívala a koukala do mobilu. Jo. Byla to fakt sranda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.