XII.

15. října 2011 v 12:19
- sběr -

12/10
Snažim se proměnit se v houbu.
Všechno do sebe nasát, udržet a vypustit, až když mě někdo zmáčkne.
Nemam problémy s učením, když chci. Chci.
Do první zkoušky v úterý sem uměla tři songy a jeden cover. Dvě sem měla jen napsaný.
Po druhý zkoušce ve středu bych jich měla umět jedenáct. Asi.. Asi je i umim.
Myslim si, že existujou dva druhy lidí, co se motaj v kapelách. Teda, vypustim ty, co hrát uměj, ale nemaj kde a vypustim ty, co absolutně hrát neuměj.
Druh č. 1 to má v krvi. Slyší melodii, pamatuje si jí, možná jí trochu předělá do svýho. Řekne vám rozdíl mezi C a Cis a slyší ho. Udělat song je stejná samozřejmost jako jít se ráno vychcat. A přesně tenhle člověk nejsem.
Mě se týká typ dva. Asi to zní trochu sebevědomě, ale asi si trochu začínám uvědomovat, že nějaký ty stopový prvky hudby ve mě budou. Dril, nadrtit se a doufat, že to nějak vyjde. Improvizace nebo čistý naposlouchání neexistuje, sportka první tah vylosuje pár akordů z paměti a musí to bejt dobře. I bez notáře.
Nezbejvá mi nic jinýho než zatnout zbytek zubů a ... suffer.
V mojí hlavě je určitá hranice mezi přirozenou chybou a debilitou. Občas to ujede, občas mam den kripl a netrefim ani jednu písničku. Ta hranice je kolikrát dost na pomezí. S holkama se furt pohybujem těsně před debilitou, občas mam fakt pocit, že už to neni normální.. Dva roky slyšíte písničku s jednoduchou stavbou - intro, sloka, intro, sloka, refrén, intro, sloka, refrén, POMALÁ sloka, refrén a jít do prdele. Proč se furt stává, že se zapomíná na pomalou sloku, to netušim. A ne že já bych byla svatá, jednou snad přijde den, kdy se trefim na správný akordy při zpěvu v refrénu Královny.
V pondělí mam první koncert s klukama a fakt nemam ani ponětí, jak by to mohlo dopadnout.
Jediný, co teď můžu dělat je sedět, v hlavě si ty songy přehrávat a zkoušet trefit správnej akord.

14/10
Po roce se vracíme do jednoho z nejhnusnějších měst týhle země, kde jsme zhruba před rokem zažily neskutečnou párty plnou vtipných bonmotů a mezilidských zvratů. Trošku se nám pohrotil odvoz, ale nakonec mě napadlo zavolat mýmu bratrancovi, což byl asi jeden z nejlepších nápadů, co jsem za působení v týhle kapele měla. Nebude nás muset vozit šeroslepej bohouš s velice netrpělivym bržděním, kterej za volantem pomalu usíná a jakmile vezem víc než jedno kombo, tak si musíme dát kytary k nohám, hajhou tříhodinová cesto! Navíc si začal vymejšlet, že chce pětinu výdělku. Ano, ježdění s kapelama totiž hrozně vynáší a samotný hraní ještě pětkrát víc.
No, na místě jsme byli uplně bez bloudění asi za padesát minut a už to jelo. Byl tam můj oblíbenej tancovací parťák, kterej má jednu vadu - straight edge a tim pádem nikdy nemůžu zneužít jeho silně podroušenýho alkoholickýho stavu a stát se jeho životní láskou - až do vystřízlivění. A protože jiný než opilý muže neulovim, tak mam holt smůlu a můžu mu tak akorát potajnu něco přilejvat do coly.
Koncert měl skluz jak svině a protože se tam drží policejní hodinka, na čtyři kapely zbyly dvě hodiny. NAAJS.
No ale co, tam, kde maj točenýho cidera a na baru účet na kapelu je mi vždycky dobře.
První kapela, místní opilci co to maj i v názvu byl zas očistec. Text jako "i když holky rády daj, --- nemrdaj!" a nebo předělanej song NIN ve verzi MISTRA s textem "kečup, kečup, jedině od heinzu".
Po odehrání sme hned jely do hometownu na oslavu pěti let místních Komediantů. Vzhledem k tomu, že točenej cider mi dával jak svině, po čtyřech dvojkách bílýho vína sem měla pěkně rozostřený vidění a taky pěkně rozkecáno, aj. A taky sem se venku neudržela a líbala se s asi nejcennějším skalpem tohohle města, ach bože, to je tak sexy muž tohle.. Sice skoro stejně velkej jako já, ale to nevadí. A ty fousy, pokérovaný ruce, mauuuu AAAAAAAAAAAAAAAA.
Odešla sem domů s tim, že se projdu a cestou vystřízlivim - aspon do míry "můžu sebou plácnout do postele a hned usnout, žádný motání hlavy". Dvakrát sem se nadechla toho hnusnýho mrazu a za půl minuty mě taxikář vezl domu. Poprvé sem si sama vzala taxíka. Tyjo, sem už vopravdu velká holka.

-

16/10
Včerejší koncert byl typu "odehrát a jet domu spát", takže neni moc o čem psát.
Probudila sem se s bolavou hlavou v asi jedenáct hodin druhej den, trvalo mi víc jak tři hodiny se jakžtakž najíst, umejt a vypadnout zas na zkoušku.
Udělaly jsme novej song o určitym obdivu k starším mužům. Za celý dvě hodiny jsme hrály jen tenhle song a upřímně, asi jsme nikdy neudělaly nic lepšího. Chytlavý sólo a přitom nijak složitý, hezká melodie, neni to naše klasická uřvanina a zároveň nic utahanýho. Máme velký plány, za dva tejdny totiž jedem na víkend do sousední země, jejíž obyvatelé jsou ošukaný opice, který Maďaři kopli přes Dunaj. (nebrat osobně, sama sem skoro z půlky slovenka) a tam natočit nějaký amatérský videa, plus máme mít živák ještě z jednoho zářijovýho koncertu a song nahrát ve stejnym studiu jako první demo. Už chystáme nějakej merch, pár triček, snad z toho něco bude. A promo fotky. Hlavně to bylo snad vyloženě poprvý, kdy jsme se jednomyslně shodly na vizi, žádný vydávání a lisování, jen nahrát dva songy na singl a hodit na bandzone, udělat to hezky postaru analogově a hlavně mít jen zas něco v ruce na chlubení a zaznamenat vzpomínky z výletů.
Je to skoro čtyři roky co hrajem. Občas mě zajímá, jak se mám v paralelním vesmíru, kde kapelu nemam a sem vlastně uplně obyčejná puberťačka. Kapela mě zasáhla ve věku, kdy mi přijde, že se člověk nejvíc rozvíjí ve všech stránkách, nevim jestli je to uplně nejlíp, ale lituju mé další já, který tenkrát z kapely odešlo a já se vrátila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bodka bodka | Web | 15. října 2011 v 12:27 | Reagovat

:O zaujímavý blog a hlavne zaujímavý článok.

2 Mrs. Queen Mrs. Queen | Web | 15. října 2011 v 12:29 | Reagovat

páni...velmi pěkný blog, miluji takový stylový vzhledy...jednoduché, ale účinné pro četbu tvého psaní :)

3 Bliss Bliss | Web | 16. října 2011 v 19:33 | Reagovat

Sakra, já se na vás snad nikdy nevypravím. Už mi zase uteklo to Kladno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.