XVII.

6. listopadu 2011 v 22:17
pátek
kočka mi skočila na hlavu a od tý doby jsem neusnula. ani ne osm hodin. vypálila sem ještě dvě cédéčka do auta, zabalila pár triček, ponožek a nalít do sebe ještě aspon trochu čaje a čekat, než pro mě přijedou. mam v prdeli hlas už ted. teplotu. smrkám. dopíči, to prostě nedám.
nasedám do auta, dávám první cédéčko a jedem ještě na rychlou zkoušku.
kolem půl jedný vyjíždíme směr praha - brno - bratislava.
praha zacpaná. ale přeskákali jsme.
D1 až na jedno místo uplně v pohodě. rychlej oběd v hnusnym mekáči.
slovenská dálniční známka, napsat Kubovi, že jsme před hranicema a tradá! cedule s nápisem slovenská republika a logem evropský unie. je něco kolem pátý hodiny.
bratislava.
u kuba (petržalka na manhattan a špinavé fabriky na hotely!) dostaneme super večeři a vyrážíme do klubu.
nekuřáckej klub, no, mejm hlasivkám to prospěje a budu líná chodit ven do zimy. nuže dobrá.
první kapela tragédi. s bubenicí jsme je pojmenovali na honiče, protože mi připadalo, že když dohrajou, tak maj pocit, že jsou tak dobrý, že si z toho musej pohonit. jejich vystoupení utnula prasklá struna na kytaře a neochota s tim cokoliv dělat.
pak my. je mi hrozně. modafen mi odstranil tříštivou bolest hlavy, ale furt mi neni o moc líp.
hraní je na hovno. zvuk je tragickej, odposlechy dělaj takovou vazbu, že jsme musely po zvukovce asi dvacet minut čekat, než vyřešej postavení na podiu a elektrický rozvod.
nejsem schopná dát druhej přídavek. dostala sem zprcáno od zpěvačky, málem jsme se popraly. pak seřvala i zbytek kapely, obzvlášt výživný večer. s kytaristkou jsme jí pomlouvaly až se nám od huby prášilo, ale co, je to potřeba jednou za čas. všechno mělo svůj důvody, aneb za vším hledej chlapa. navzájem se stíhačkujou, když se večer neviděj a tentokrát si ten její debil nenabil telefon a ona obvolala půlku města a hledala ho po všech čertech.
po příchodu domu sem byla jak totálně v prdeli zdravotně, tak nervama a když mě vykalenej zbytek kapely v noci probudil, tak sem všem hrozně vynadala. v mym asi půlminutovym proslovu se objevovalo pouze píčy, krávy, debilní a táhněte do prdele. jo, přesně to sem potřebovala.

sobota
budim se furt trochu nasraná, ale je mi líp. holky mi vyprávěj, jak sem je večer zjebala, moc si to nepamatuju kvůli tomu, že sem hned usnula. smály se, prej to bylo vtipný mym skřehotavym hlasem.
hlas. přesně to mi odešlo. nemluvim. kašlu a smrkám. tim pádem pro mě na jednu stranu končí výlet.
jdeme do nákupního centra pro pivo a nádhernym parkem k mostu do centra.
je horko. doslova. teploměr ukazoval dvacet stupňů. sluníčko.
na mostě přes dunaj vidíme mladou paní, jak hází rackům chleba. racci lítaj kolem a absolutně střelhbitě chytaj kousky chleba. všech šest nás stálo u zábradlí a naprosto fascinovaně jsme to sledovali a smáli se. tohle bylo asi nejhezčí.
procházíme centrem kolem soch, který znám jen z televize a vždycky sem se u nich chtěla vyfotit.
v obrovský restauraci si dáváme oběd. pirohy plněný masem se smetanou a slaninou, jasná volba. výborná chuť, přecpali jsme se všichni jak to jen šlo.
cestou zpátky v hudebninách vyzvedneme adaptér pro kytaristu z druhé kapely, s kterou budeme hrát večer a já si kupuju šestimetrovej kabel v přepočtu za 165 korun. krása.
rychle balíme a před barákem nás vyzvedává auto druhý kapely a jedeme v závěsu za nima do trenčína.
cesta ubíhá rychle, celá kapela opět usnula, jako každou cestu.
na místě je krásnej bar, plnej oldschoolovej obrázků a krásnejch barmanek. mexický pivo - panák tequilly, pivo a citronová štáva je přesně pití pro mě. jsme zvány na večeři k provoznímu do bytu. sojový guláš s chlebem ňam ňam!!
na lednici měl fotku z ultrazvuku svojí přítelkyně. v märzi se jim narodí Terezka.
před náma hrajou ostřílený pánové z nejrůznějších známejch slovenskejch kapel, nadmíru sympatičtí. hráli skvěle.
nejhezčí z nich byl opět basák, takže sem dostala vynadáno od holek, že sem svině a velice ochotně se šla seznamovat s aparátem, ale spíše s jeho majitelem.
hraní bylo super. po roce a půl sem nemusela zpívat a timpádem předemnou nebyl žádnej zasyflenej mikrofon a já si mohla tančit všude možně. bylo mi líp a bylo to vidět.
s basákem předešlý kapely jsme si daly do trumpety a společně definovali nemoc basáků.

NEMOC BASKYTARISTŮ:

výskyt - bary, restaurace, hospody, kluby, festivaly, všude, kde se smí podávat či konzumovat alkohol
charakteristika - stížená artikulace, nesrovnalá chůze, zvýšená frekvence hlasitosti, zvýšená míra vulgarity, chuť na pohlavní styk, nesmyslně si ohulit aparát, ztrácet trsátka, netrefit tu zasranou géčkovou strunu, zvýšená potřeba upřímnosti a vyvolávání konfliktů, vynadat zbytku kapely do kreténů, ztratit baskytaru/zahodit baskytaru/zničit baskytaru, obtěžovat jiné kapely, osazenstvo klubu, barmany a okolní přihlížející
důsledky - zvracení, bolest hlavy a celého těla, zranění v důsledku nesrovnalé chůze případně vynadání zbytku kapely do kreténů a spoustu vedlejších účinků

trpíme jí oba dva. dneska pouze on. vysokoškolský profesor angličtiny. bohužel zadán. nechala bych si říct, achjo.
polemizovali jsme spolu o tom, jak nás svym způsobem všichni nesnášej. pankáči chvíli pařej, ale pak je tam málo oi a neni to ono. na metalisty moc pomalý. na psajkoubilly moc špinavý. na crustery moc čistý. a jak nás ta nenávist vůči nám baví.
"ale vieš čo? mě to zasraně baví, pozorovat ich, ako sa možu posrat"
byl tam taky kluk podobnej P., kytaristovi z druhý kapely. holky mě na něj upozornily, stál totiž za mnou a já se otočila a viděla ty elvisovský vlasy a podobnej šibalskej výraz, udělala jéééé a doširoka se na něj usmála. pak mi došlo, jak sem trapná a radši jsem odešla.
cesta zpět do blavy a spát.

neděle
ráno vykoupat, sbalit a jet.
typickej pocit, když víte, že něco co bylo moc fajn právě končí.
dostala sem od Kuba mikinu němců, oj oj oj
naposledy jsme se rozloučili a směr čechy.
cestou jsme se stavili na salaši pro sýry, korbačiky oj oj, tak dobrý!
za hranicema na oběd, svíčková se třema ve mě zmizla jak nic.
D1 v prdeli. ve dvou zácpách jsme strávili víc jak dvě hodiny.
a ted jsem doma. jsem nemocná a budu doma určitě celej tejden, moje doktroka je totiž pitomá a zejtra dostanu antibiotika a budu ležet oj krása.

fotomateriál na mym fejsbuku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lennie Heroin Lennie Heroin | Web | 9. listopadu 2011 v 19:44 | Reagovat

a pak že bys nejradši nejela

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.