Prosinec 2011

XXVI.

30. prosince 2011 v 22:44
29/12
nemam nic na sebe
asi stejně dneska nepřijde, tak ti to může bejt jedno
nasedám do autobusu
mam asi po třičtvrtě roce podpatky, divnej pocit

v plynární je asi tak čtyřicet lidí.
přisedne si ke mě Z. přítelkyně.
"dal mi boty, ale jsou mi o dvě čísla menší, jsou to 36"
ty by mi byly..
vodka
přijde E., předáme si vánoční dárky a E. uplně geniálně vyřeší situaci s věcma přítelkyně Z. v bytě jejího bývalýho přítele.. "já nevim, co z toho je tvoje a co nějaký jiný holky" EPIC :D udržet poker face bylo fakt umění.
vodka
vodka
první kapela indie s ženskym zpěvem. po roce a půl obdržim nabídku, která mi přijde dost vhod.
pustit vodu, ať to neni slyšet ven.
kurva to štípe. au.
vodka
vodka
vodka
stejně nepřijde, tak k těm dveřím nekoukej
vodka a pro jistotu ještě becherovka
druhá kapela, noise indie, o poznání lepší
nabídka zopakována
neodmítám
vodka
Z. pouští
jdi se podívat na bar, jestli třeba nepřišel
...naivko
tanec
vodka
taxík k E.
poprvý vyslovim nahlas domněnku, že chce svojí dlouholetou kámošku
často u něj přespává, posílaj si svít maily a.. jak někdo jako já může konkurovat vysoký, krásný, chytrý, sympatický a zajímavý holce?
"spát"

trojboj tramvaj, metro, autobus
udržet obsah žaludku vevnitř je těžký, ale při čekání na autobus se mi udělá líp
stejně jsi věděla, že nepřijde

"dobrý den, loděnice"
"slečno, a proč se trochu neusmějete?"
"protože nerada dělám věci bezdůvodně.."

XXV.

21. prosince 2011 v 11:00
středa ráno, 8:30
Vylezu z tramvaje a zabrousim do jízdního řádu, v kolik mi to vůbec jede. Za deset minut až domu, awesome, to se mi takle na blind povedlo asi poprvý.
"Dnes je 21. prosince a svátek slaví Natálie. Dnes je den státního smutku. O2"
Furt tomu tak nějak nevěřim. Zemřel chlap, kterej se zasloužil o to, že teď nemusim nikoho oslovovat soudruhu a tenhle blog si můžu cenzurovat tak akorát já. A já mu nestihla ani poděkovat. Mam furt takovej pocit, že jedna ubohá svíčka na Václaváku je to nejmenší, co sem mohla udělat..
Vidim na zemi první sníh. Ale první vločka mi spadla na displej telefonu tak před deseti hodinama.

úterý odpoledne, něco kolem 18:00
Doprdele, je to doleva nebo doprava?
Jestli se v týhle blbý čtvrti zas ztratim, tak to už fakt nebude vtipný.
Byla to první doleva.
Přijdu, když barman akorát dává ven ceduli a uplně dole zahlídnu moje jméno.
Dneska tady totiž budem vysílat rádiovou show internetovýho punkrockovýho magazínu, kterej narozdíl od jinejch nestojí za rychlej pohyb myší k červenýmu křížku. Mam připravenejch pár songů, zkoušim si vymejšlet nějaký fráze, který bych mohla použít a představuju si, jak to bude asi znít.

úterý večer, asi 19:30
Tak, všechno připravený sem okamžitě zapomněla, jakmile sem se přiblížila k mikrofonu a řekla první ahoj.
Další zhruba dvě hodiny se nesou v duchu "eeeem, jakoby, prostě no, hahahah eee" a mam za to, že sem určitě nedala dohromady smysluplnou větu. Každopádně to ale byla sranda, byla sem ráda, že po dlouhý době vidim "novomanžele" z ulice V Domově. Pustila jsem L7, Distillers a Gits, který sem si dala jako jasnou povinnost.

něco po 22:40
Stojim na tramvajový zastávce a čekám na pětku, která mě odveze na poslední bus.
Píše mi Z., jaký bylo rejdijou rejdijou. A taky že sedí v kanclu. Kancelář maj asi o dvě ulice vejš.
"Promiň, už sem pryč" napíšu zmrzlýma prstama. I kdybych chtěla, v týhle hrozní části Prahy bych ten kancl nikdy nenašla.
Nějak na to už nemam. Zas.. Nachvíli.
Nevim čim to je. Černym svědomím ani výčitkama sem nikdy netrpěla. Ani když sem zrovna byla s někym jinym a jezdila sem k němu přespávat.. Což mě trochu děsí, že mi žádná hodnější a čestnější část mýho já neříkala "ty seš ale blbá, proč to děláš, když máš doma svoje?" - asi proto, že sem nikdy moc neuměla utvářet hodnoty, haha.
Jenže teď mi nějakej střídmější hlas říká, že už toho bylo dost. Nojo, moje typický zimní období. "Usadit se".. Hm, aby pak přišlo moje typický jarní období a já začala vyvádět - všichni ten příběh známe.
Sundám z telefonu první "letošní" vločky. No, když jich bude takle málo, tak mi možná ani vadit nebudou.
Přijede pětka a najednou i zpráva, že jestli chci, tak můžem koukat na Sám doma.
A proto zas vystoupim o zastávku dřív a zavolám, že stojim u dveří.
Je teď furt v práci, každej den, od osmi do minimálně deseti do večera. Trochu se mu za to směju, ale asi bych se posrala. No, zas bych si docela přála jeho výplatní pásku.
Lehnem si k filmu, hřeje mi studený nohy a střídáme se v opakování nadcházejících hlášek. Harry, jdu do baráku!
Je asi půl třetí, stihneme sjet i druhej díl a já řeknu "Řekni dobrou noc, Kevine!" a P. "Dobrou noc, Kevine!" a já si klasicky nechám podložit hlavu jeho pravou rukou a levou mi stočí na břiše.

XXIV.

16. prosince 2011 v 22:10
pondělí
mam asi docela dobrou náladu.
v neděli ráno sem mu řekla otrapo a už sme se střídali v různejch hláškách ze sám doma. proto ted koukám na videa, jak si malej culkin dává svoje ještě nevyfetovaný tváře vodu po holení a křičí. nikdy sem to nechápala - dokud sem to nezkusila.
zítra píšem matiku. měla bych se učit. když prolítnu i na konci roku, tak budu dělat reparát z celýho ročníku, což se mi tak uplně nechce.
no dobře, tak ještě jeden díl spongeboba a pak na to půjdu.
je půl dvanáctý a já vim, že začínat ted s rýsováním opsaných a vepsaných kružnic by bylo fakt zbytečný. vyspat se a počítat s pětkou bude prostě mnohem jednodušší.

úterý
místo hloupýho řidiče, kterýmu sem jednou opilá ukradla z autobusu ceduli přijede pan svoboda, kterýho mam ráda. už jen to je lepší začátek dne.
hned první hodinu dostanu test. dopočítávání úhlů, těžnice trojúhelníků, opsaný a vepsaný kružnice.. ve skutečnosti primitivnost, tohle se dělá v sedmý třídě. nojo, ale zkuste si na to vzpomenout.. je to sice pět let, ale já od tý doby zestárla tak o patnáct. kurva.
zkoušela sem uhrát čtyřku na to, že mám svátek. ono sice by mi v současnym skore 5,5,5 pomohla jen jednička, ale bitch please, tu sem dostala naposled na základce z pythagorovy věty - asi omylem.
no, nějak to namatlám, dokreslim si kousek vepsaný kružnice a radši se jdu najíst.
večer plynární, celkem nudnej koncert. škoda. při nejlepším sem musela odjet domu.
už v posledním autobuse mam rozhodnuto, že zejtra zatáhnu - po skoro měsíci bez absence.

středa
zatahuju. koukám na misfits. fokin cheerleaders.
odpoledne jedem s mámou ke kadeřnici.
ostříhala mě tak, jak sem chtěla - zpátky na šestnáct.

čtvrtek
bouračka na štěpáně. kamion na štorc přes celou silnici.
17 minut. omlouváme se za zpoždění. toto není jízdenka.
každopádně dvouhodinovku se šubydubydůbou stihnu.
s dominikem sme si dělali srandu, co kdybychom jakože dostali jedničky. verča mi řikala, že dostal dvojku. cože? jestli on má dvojku, tak můžu jít brečet na záchody jako uršula. doprdele.
nemá opravenou celou třídu, tak ho ukecáme.
vašek 4-, tomáš 5, patrik 5. no to je príma, všichni tři byli u reparátu a prej se na něj skvěle naučili.
to jako kvůli mě bude rozšiřovat stupnici známkování?
divně na mě kouká a pak mi řekne, abych rozdala testy. poznal ošmelenou vepsanou a dal mi za ní mínus. 1-.
DOPRDELE JO.
celej den si připadám "like a boss" a už se vidim ve třetáku. kéžby to bylo tak jednoduchý.......
večer jsem na stejnym místě jako v úterý. mám sraz s maxem.
nikde jsme spolu nebyli od doby, kdy jsem byla s matesem. budou to dva roky.
i po tý době si furt máme co říct.
piju pivo. točený sem neměla už od říjnovýho koncertu s klukama. lahvový jo, vždycky po mě zůstane láhev u postele o pár ulic vedle. je doma?
mates si před nedávnem zlomil obě dvě paty. instaloval výstavu a spadnul z žebříku. prej už je ve škole, ale ještě sem ho neviděla.
max mě jde vyprovodit na poslední bus. předemnou sedí můj bývalej učitel ze základky, zpitej a vysmátej. nehlásim se, asi by mě nepoznal.
když na autobusáku vystupoval, řekl mi ahoj. tak poznal.

pátek
DOPRDELE já chci psát sem!! snažim se po osmý ráno vysvětlit wordu, kterej mi posouvá kurzor na místa, kam rozhodně psát nechci. máme opsat článek plnej sloupců, textových polí a tabulek. přijdu si uplně bezradná, po asi hodině mam jen třičtvrtě textu. když se podívám kolem na spolužáky, který maj sotva první třetinu (a ještě k tomu blbě), tak je vidět, že na tom určitě nejsem tak zle. ale příště určitě nebudu přehlížet tlačítko "všechny sloupce stejně široké", usnadní mi to spoustu práce.
máme do 11:20. cestou z 28A potkám matese o holi. zpomalim a cestou do vestibulu si uvědomuju, jak sem ráda, že ho zas vidim - chodit.
doma si lehnu a spim až do devíti.
dobrý zasraný ráno.



mam trochu blbej pocit, že tu jsou jen články o tom, jak se někde o víkendu zpiju a pelešim. tady vidíte normální týden.

XXIII.

10. prosince 2011 v 16:31
pátek 9/12

I když mam nejradši tramvaje, tak sem zalezla do vyhřátýho metra a okukovala svoje krásný akné. Blah.
Na Karláku nikdy netrefim správnej výstup a tentokrát vylezu na tramvajovou zastávku směrem do centra.. No, lepší než vylézt dole na Palačáku.

Bar neni nijak zaplňenej. Mávnu na K., kterej akorát pouští desky. Přijeli ze Slovenska v pětičlenný sestavě - čtyři muži a jedna žena - na zítřejší narozeninovej mejdan pana Z. nahoře na kopci. Za barem jsou moje oblíbený holky, jinejm to tam vždycky trvá. Kor jedný, která vyloženě ignoruje dámskou část baru a obsluhuje jen chlapy.. Děvko..
Dvojka bílýho, balíček karet a jedeme. Z., J. a slovenskej K.
(minulej tejden jsem tu v prší prohrála dvanáct her z šestnácti, doufám, že dneska mě to mine, protože tady u pánů by se mi to pěkně prodražilo).
Lítaj mi samý esa, svršci - slovensky horníci :D - a sedmičky, neztrácim po dvou rundách stále ani jeden ze tří životů. Kluci se střídaj v prohrávání a já se jim směju, protože v kartách sem v tomhle baru nechala už dobrejch 900. Hrajou skvělý songy, který s výhrama a dalšíma panákama přidávaj na šíři mýho úsměvu. V sedě s kartama tancujem a zpíváme songy jako Pressure Drop nebo Nellie the Elephant, všem se lesknou oči z chlastu a já celá rozjařená píšu E. "kde jseš ty děvko? kdo to má pít za tebe, aha!" a bohužel moje tancující ruka zatrhne jako odesílatele nejen jí, ale i mojí mámu.
Bavim se, trochu tancuju, zpívám - jsem prostě klasik.

Je kolem půl pátý a já si řeknu, že už je čas odklidit se do bytu a jdu vyrovnat svůj účet na bar. Všechno se mi docela slušně motá, ale mam dobrou náladu a celkově jsem tak velice příjemně ztřískaná. J. mi naúčtuje 160 korun, což mi můj mood zlepší ještě víc. Většinou tam nechávám tak minimálně čtyři stovky a jsem tak obdobně zpitá jak ted. Doběhnu si nočku a řikám si, že takle chci pít častějš, protože mi neni vůbec blbě.

Zato ráno - hlavu mám jako střep - a večer to pude znova.

sobota 10/12

když už se konečně vykopu z bytu a dojedu domu, zas se rozležim a nikam se mi nechce. jenže to se mi nechtělo už na spoustu akcí a jak se nakonec vyvedly! a nebo taky stály za hovno, ale to tak bejvá.
cestou na kopec potkám jednoho rockabilly dje a cestou v buse se bavíme o svíčkový. má stejný kalhoty jako P., říkám si, když ho vidim přicházet - mnohem radši bych viděla přicházet P.
na kopci je prázdno. přisednu si k naší kytaristce, její spolužačce a zpěvačce a plkáme tak nějak o ničem. jako vždycky. je něco kolem půl devátý a mrtvo.
přijede bubenice a zbytek večera probíhá asi jako pátek - panáky, tance, zpívání a blbosti. mam na hlavě námořnickou čepici s nápisem turbonegro, slováci mi nutěj tatranskej čaj, s barmanem a baskytaristou nejlepší český kapely děláme kruh a přenášíme si dotyky částice energie. v backstagi si hrajeme s umělym prsem, přítelkyně oslavence mě objímá a bubenice přestává ovládat chůzi a artikulaci. jeabejbe, overdrinkin, konečně to jednou nejsem já.
pokračujeme v šílenejch tancích a při nesmrtelným never gonna give you up si vzpomenu, že mi P. slíbil, že nejspíš přijedou, tak jdu vyzvědět situaci..
"já už to nedám.. ale jestli chceš, tak přijed ke mě"
což u mě vyvolá pocit jako... dejte před fetáka kila luxusního kolumbijskýho koksu a řekněte "dej si kolik chceš"..
noční autobus, kde jednomu ze slováků vysvětluju, že ho nelúbím a jedu pryč, noční tramvaj, lazarská a tramvaj k němu.
a už je to tu zase.

ráno mu zazvoní budík v 7:30, kterej s večerním úmyslem "posunu ho na osmou" omylem uplně vypne a probudí nás moje každodenní informace o dnešním svátku od o2. dnes má svátek dana.
"kolik je?" "devět" "DEVĚT?" - "hm, to je jedno, tak si ještě lehnem."
a pak přišel jeho spolubydlící a odvezl ho do práce a mě na autobus.

XXII.

2. prosince 2011 v 23:31
fascinuje mě, že v článku vždycky použiju nějakou domněnku, která se o pár dní pozdějš vyplní.

je čtvrtek, něco kolem půl osmý a já stojim u dveří, z kterejch sem v sobotu odpoledne vycházela.
zejtra totiž jedeme se školou do německa a já ráno zjistila, že mi jaksi nejede žádnej autobus, abych stihla odjezd. a někde mezi pivovarem a autobusákem se mi v hlavě zrodil nápad, jak spojit příjemné s užitečným.
přišel mi otevřít a usadil mě se staropramenem na gauč. dodělával nějakou práci v photoshopu, povídali jsme si a já koukala do zdí, s kterejma jsem se v sobotu tak strašně nechtěla loučit.
dokoukali jsme příběh žraloka (ano, je to fakt infantilní.. ale uvědomujete si, jak jsou tyhle kreslený věci vtipný?) a pak jsme se přemístili do postele k někdo to rád horké.
miluju josefínu, miluju dafné, miluju sugar kane, miluju winstocka a sladkou sue... tenhle film jsem viděla naposledy u nás doma ještě na VHS kazetě, cca deset let určitě.
a při I wanna be loved by you mě pohladil po vlasech..
..a šel si pro další pivo do kuchyně. - pupupidu.
ruku pod hlavu, hlavu do důlku pod ramenním kloubem a nechat navěky. achjo.

budík ve 4:30. odloženej o pět minut.
4:35. vzít velkou hřející tlapu a strašně neochotně jí ze sebe sundat. hlavně ho nevzbudit.
hlavně nevzbudit jeho spolubydlícího, říkám si a o vteřinu pozdějš narazim do židle a jídelního stolu. díky čau.
chvíli před pátou vyleze a s mžourajícíma očima mi dá náhradní klíče a rozespalou pusu. vlezu do výtahu, klíče házim do schránky a jdu vstříc tramvaji a vidině skvělýho dne v německu.
v šest odjíždíme, sedim uplně vzadu u okna a snažim se usnout. nic. v hlavě stopadesát myšlenek, který dávaj dohromady jen jednu jedinou otázku - proč sakra kluk z mojí kapely?
koukám na benzínku, kde jsme stavěli před týdnem pro večerní bráníky.
kolem desátý vjíždíme do norinberka. odbočky na berlín - that's the place where i wanna be - a nedostavěný "koloseum" adolfa hitlera, v kterym chtěl dělat sjezdy nsdap. fokof.
rozchod, držim se svých bývalých spolužáků, s kterýma si stihnem v průběhu celýho roku říct akorát ahoj při střídání v učebnách.
město je krásný, přehledný. vůbec neumim německy. bolí mě nohy. příště si určitě nevezmu vansky. je tu hodně lidí. spousta prodavačů je český národnosti. kiwi v čokoládě na klacíku fokjea.
koupila jsem mu rum v pidilahvičce. a jahody v čokoládě na klacíku. topení v autobuse je vrah.
sýrový mlsoun je jediná bageta, která se dá jíst.
v osm hodin opět sedám do dvanáctky a musim vystoupit o stanici dřív, než bych chtěla. tak příště.

bože.