XXII.

2. prosince 2011 v 23:31
fascinuje mě, že v článku vždycky použiju nějakou domněnku, která se o pár dní pozdějš vyplní.

je čtvrtek, něco kolem půl osmý a já stojim u dveří, z kterejch sem v sobotu odpoledne vycházela.
zejtra totiž jedeme se školou do německa a já ráno zjistila, že mi jaksi nejede žádnej autobus, abych stihla odjezd. a někde mezi pivovarem a autobusákem se mi v hlavě zrodil nápad, jak spojit příjemné s užitečným.
přišel mi otevřít a usadil mě se staropramenem na gauč. dodělával nějakou práci v photoshopu, povídali jsme si a já koukala do zdí, s kterejma jsem se v sobotu tak strašně nechtěla loučit.
dokoukali jsme příběh žraloka (ano, je to fakt infantilní.. ale uvědomujete si, jak jsou tyhle kreslený věci vtipný?) a pak jsme se přemístili do postele k někdo to rád horké.
miluju josefínu, miluju dafné, miluju sugar kane, miluju winstocka a sladkou sue... tenhle film jsem viděla naposledy u nás doma ještě na VHS kazetě, cca deset let určitě.
a při I wanna be loved by you mě pohladil po vlasech..
..a šel si pro další pivo do kuchyně. - pupupidu.
ruku pod hlavu, hlavu do důlku pod ramenním kloubem a nechat navěky. achjo.

budík ve 4:30. odloženej o pět minut.
4:35. vzít velkou hřející tlapu a strašně neochotně jí ze sebe sundat. hlavně ho nevzbudit.
hlavně nevzbudit jeho spolubydlícího, říkám si a o vteřinu pozdějš narazim do židle a jídelního stolu. díky čau.
chvíli před pátou vyleze a s mžourajícíma očima mi dá náhradní klíče a rozespalou pusu. vlezu do výtahu, klíče házim do schránky a jdu vstříc tramvaji a vidině skvělýho dne v německu.
v šest odjíždíme, sedim uplně vzadu u okna a snažim se usnout. nic. v hlavě stopadesát myšlenek, který dávaj dohromady jen jednu jedinou otázku - proč sakra kluk z mojí kapely?
koukám na benzínku, kde jsme stavěli před týdnem pro večerní bráníky.
kolem desátý vjíždíme do norinberka. odbočky na berlín - that's the place where i wanna be - a nedostavěný "koloseum" adolfa hitlera, v kterym chtěl dělat sjezdy nsdap. fokof.
rozchod, držim se svých bývalých spolužáků, s kterýma si stihnem v průběhu celýho roku říct akorát ahoj při střídání v učebnách.
město je krásný, přehledný. vůbec neumim německy. bolí mě nohy. příště si určitě nevezmu vansky. je tu hodně lidí. spousta prodavačů je český národnosti. kiwi v čokoládě na klacíku fokjea.
koupila jsem mu rum v pidilahvičce. a jahody v čokoládě na klacíku. topení v autobuse je vrah.
sýrový mlsoun je jediná bageta, která se dá jíst.
v osm hodin opět sedám do dvanáctky a musim vystoupit o stanici dřív, než bych chtěla. tak příště.

bože.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J. J. | Web | 3. prosince 2011 v 23:22 | Reagovat

tak strašně ti závidim, že k němu prostě jen tak můžeš zajet autobusem..
a tak je z kapely, no a co. je někde nějakej zákon, že by to nemohlo bejt i tak fajn?

2 Lennie Heroin Lennie Heroin | Web | 4. prosince 2011 v 15:10 | Reagovat

[1]: je, v Bibli
závidim ti tvoje peřinový románky i vejlete do Germánie, štveš mě už docela :-D

3 J. J. | 4. prosince 2011 v 20:47 | Reagovat

[2]: tak to pardon, tu sem nečetla.

4 Bliss Bliss | Web | 4. prosince 2011 v 20:49 | Reagovat

Občas mě zaráží jména některejch produktů. Sýrový mlsoun. U nás na střední byly bagety a podobný věci pojmenovaný hrozně stupidně jako třeba Šunkáček a...no, na víc už si nevzpomenu.

5 gluesniffer gluesniffer | 4. prosince 2011 v 21:26 | Reagovat

J: hele asi takle, zažila sem to s holkama, když s náma byl bubeník a chodil s kytaristkou.. je to věc, která se do kapely netahá.

6 J. J. | 5. prosince 2011 v 15:54 | Reagovat

Ok už mlčím a jen...držím palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.