Leden 2012

každej den je jako procházka parkem

29. ledna 2012 v 18:45
pátek 27/1
doma řeknu, že přijedu v sobotu tak nak po obědě jako vždycky, sbalim narozeninovej dar pro W. - kuchařku Sváteční vaření u Babiců a vyrážim.
dva chlápci u bankomatu na pštrosmayeráku si ze mě dělaj srandu a škemraj, ať je za vybraný peníze vezmu na panáka.. ale kluci, vy už to máte za sebou..
bar najdu docela v pohodě, kluci asi za hodinu začnou hrát "akusticky", znělo to uplně skvěle, rockabilly jak meteors hadr.. v baru jsou všichni, koho jsem očekávala, kolem desátý přijde i E. a společně si postěžujem, jak nám ten život nevyšel. je vidět, že mě absolutně užírá žárlivost, protože je tam P. a celej večer po něm leze ta debilka - ten její typickej styl skákání na záda, sedání na klíny, padání a hihihiiii, plesk plesk kurva - nemam na to, abych na ně mohla koukat, tak radši koukám do svý vodky.. a proto zachvíli vypadám, že nevim ani jak se jmenuju a bohužel je na mě i vidět, že sem z nich pěkně nesvá.. no, co se dá dělat.
nepamatuju si přesnej slet událostí, ale vim, že asi kolem třetí odcházel, přišel se rozloučit a já si musela jít na záchod trošku bouchnout hlavou do dveří, abych se dala dohromady.. a při návratu ke stolu se na mě usmál bubeník kapely, kterou vlastně vůbec nemusim a vídáme se docela často, protože spolu sdílíme stejnou zkušebnu - oni o dvě místnosti vedle a v tu chvíli byl plán na zbytek "večera" jasnej....
jedeme taxíkem k E., u ní sjedeme snad celý prago a prohlížíme si kmeny - všichni v kapitole straight edge maj uplně prázdnej pohled!! a kolem sedmý jdem "spát" protože E. zachvíli vstává do práce.. tak sme si lehli, jenže zachvíli už jsme se teda jen ve dvou zvedli a vzdálili do vedlejší místnosti - a asi kromě nějakýho pissingu sme zvládli uplně všechno.

E. nás přistihne tak deset minut po, a se slovy že jde do práce nás odešle vyspat vedle do ložnice..
"hele, že ty vlastně vůbec nevíš, jak se jmenuju?" řeknu a trefim se přímo do černýho - jenže sama na tom nejsem o moc líp, protože ho znám jen pod přezdívkou.
na chvíli usnem, kolem druhý se znova probudíme a jdem dělat kafe.. symbolicky si mě přidal do přátel na facebooku, pouštíme celebrity skin od hole - bože, jak já dlouho neslyšela tohle cédéčko a válíme se na gauči. má za hodinu zkoušku, blázni, zkoušej minimálně čtyřikrát tejdně.. přijde E. z práce, vzala si volno - sick day je sick day.. a já měla v plánu se nakopat do prdele a jet domu na poslední koncert jedný z místních kapel.. jenže se mi vopravdu nechtělo se táhnout až do města krokotů (kretén + kokot) a byla sem ukecána, abych šla večer na jeho oslavu - je mu zítra dvacet čtyři..
odjede na zkoušku, my pustíme amerika hledá topmodelku, dáme si rajčatovou príma polívku a E. si jde ještě lehnout.. kolem půl desátý vyrážíme do hospody, kde má oslavu a kousek odtamtud máme zkušebnu, takže naštěstí vim přesně kudy kam..
barman nás vidí a hned nám řekne, že oslava je vzadu, asi je na nás fakt vidět, ke komu "patříme" a jdem zas pít. mam pořád celkem přijemnej páteční zbytkáč, kterej mi hodně rychle rozjede bouchaná tequilla..
a tak tam tancujem na starý black eyed peas, při transplants si zas myslim, že sem obrovskej portorikánskej gangsta s kvérem v kapse a rapuju pasáž od 2:41, kterou si bohužel pamatuju a pokaždý, když tenhle song někdo pustí, tak mam nutnou potřebu to každýmu ukázat.. starý rokenrolový pecky střídaj hiphopový devadesátky a Peacocks proti Avril.. no fakt sranda. DJ's - kytarista a basák z výše zmíněný kapely nás teda upřímně moc nešetřej, M. má černou paruku a K. je nefalšovanej Topper Harley se všim všudy. je to fajn fajn fajn, je to fajn fajnový
a najednou sedíme v tramvaji a jedem k němu - on, já a jeho spolubydlící. je upřímně fakt trapný, že v blízkym okolí jedný žižkovský tramvajový zastávky už lezu do třetího bytu, asi to tam má pro mě nějakou zakletou auru. jeho spolubydlící se nás furt snaží trošku rozdělit stylem "půjdeš spát ke mě, já mam větší postel, u něj byste se mačkali" - ale my se mačkat chcem!! a pak to vzdá a jde si lehnout sama. promiň kočko.

ráno - ve čtvrt na čtyři odpoledne mi udělá kafe a já si sbalim svejch pár švestek a jedu domu. obličej mam uplně zmačkanej, vlasy si radši skrejvám kapucou a každej, kdo mě vidí chodit se musí smát a je mu jasný, čim sem asi strávila tenhle víkend..

já ty římský čísla už prostě neumim

23. ledna 2012 v 22:51
"tak čau, ty kuřbuřte" rozloučim se láskyplně s bubeníkem a ukážu mu sprostej prst, když se snaží nás vyfotit svym iphone, na kterym právě dogooglil co znamená deflorace. upřímně, jak mohl vystudovat antropologii fakt nechápu.. a kuřbuřt je fakt super slovo, jenže bohužel neznám jinýho člověka, koho bych s takovou radostí oslovovala kuřbuřte. chudák.

a teď spolu budem přesně jedenáct minut sami.
vyprávíme si o prašivejch sparťanech, kvůli kterejm jsme jeli na zkoušku místo obvyklejch dvaceti minut skoro třičtvrtě hodiny. ono je totiž lepší čtvrt hodiny stát na místě v tramvaji, než tu jednu zastávku na hokej dojít pěšky... jenže já ho tak uplně neposlouchám.


myslela sem si, že už mě to přešlo. kor, když se mi minulej tejden v HMV líbil konečně nějakej chlap!! s mym apetitem se mi totiž každou chvíli líbí nějakej, jenže ted bohužel tři měsíce ani ťuk..
taky sem si myslela, že když zvládnu mít jednoho jen tak do postele, tak to tak zvládnu s každym. ale notak! a ty se směješ chudáčkovi, že neví co je to deflorace? naivita!!
a taky sem si myslela, že když budu hrát s klukama, tak se dokážu ovládnout.
ale notak, vážně?
a tak mi nezbývá než dojet těch jedenáct minut, koukat na nábřeží a doufat, že třeba tou mojí zastávkou tramvaj projede bez zastavení a za ní celej svět shoří a doveze nás až před byt a tam si zas budu smět zalézt do postele, posmívat se mu, že má studený nohy a zastavit čas.
"nádraží........ příští zastávka..."
tak nic. tak snad apokalypsa přijde příště.

XXVIII.

15. ledna 2012 v 22:37
sobota

ráno : udělám seminárku, přijede babička, tak budu hrát hodnou vnučku, naučim se matiku a češtinu

okolo 13:30 zpráva, jestli nechci jet večer do hlavního města vesmíru

..tu seminárku mam mít hotovou do pondělí, a matiku asi píšem v úterý, sakra..

za dvě hodiny sem stála v praze se spacákem a lahví zelený v tašce. z účtu sem vybrala posledních pár korun, co mi zbylo a sešla se s kontrabasákem. nastoupili jsme na dvanáctku a jeli ke zkušebně, kde jsme měli sraz se zbytkem.
cesta dodávkou klasická, cesty na místo nenávidim.
na místě je asi třicet čísel sněhu, a jedinej kdo byl vhodně obut bylo auto.. jo, fakt chytrý, všichni vansky, convesky a vyplašený, co to jako je. jedete hodinu od prahy a máte co dělat, abyste nezapadli do závějí.. po půlce zelený na lačnej žaludek jo.
vždycky mi přišlo zvláštní, proč se tomuhle městu říká, že je hlavní ve vesmíru. pochopila sem. lidi totálně v pohodě, od pořadatelek přes barmanky až po návštěvníky, nejlepší ceny a druhy chlastu, super muzika. z celýho večera si pamatuju přezpívávání hrajících písniček, tance, tance, tance a tance, vodku, jak sem se ztratila a našla sem se na skejtový u rampě - seriously, v jakym klubu maj sakra u rampy? a nejhezčího chlapa na světě. vypadá jako joe strummer, je vtipnej, vysokej a hubenej, hubený tváře a drsný rysy. baví celej stůl svejma fórama. nejradši bych si ho dala do brusinkovýho džusu s vodkou, ójé.
"kolik stojí to co piješ?" "pětapadesát prosím pěkně" "tak na, dojdi nám pro drink" - bože, vem si mě domu!!!
jenže vzhledem k tomu, že muže balit neumim a navíc - takovej pěknej bude mít nějakou čubku - všechno vzdávám a snim o tom, jak spolu budem mít hromadu dětí.
a pak už toho moc nevim. klasicky padám při tanečních kreacích na zem, nakonec jedem k oslavenkyni a kalíme dál. jdu se podívat, jestli sem neztratila foták.. a usnula sem zabalená do spacáku v šatně na zemi, takže sem od ted slečna šatnářka a všichni se mi smáli.

cesta do prahy s meteors, únava ale vtipy, vtipy a vtipy. dobrý dvě hodiny sem se smála. chudák jirka babica. bus a tvrdej dopad zpátky do reality.


nemyslim si, že mam nějak príma život, ale takovýhle akce bych fakt přála každýmu, kdo si je zaslouží.. viva la spontánní akce!

všude dobře - doma ne

XXVII.

8. ledna 2012 v 1:32
když sem byla v létě na druhym tetování, šla sem k bubenici do restaurace, kde dělá servírku a po pětihodinovym kérování mi bylo poněkud šoufl a pařák venku to nijak nezlepšoval.. měla sem hroznej hlad a představa, že snim něco teplýho mi zvedala žaludek ještě víc. e. mi doporučila hummus - cizrnovou pomazánku s arabskym chlebem.
strašně mi to chutnalo, a od tý doby si tak ob týden řikám, že na něj zas zajdu.

po půl roce sem si koupila cizrnu, a že to zkusim umatlat doma sama.
cizrna uvařená, šup s tim do mísy a mixovat..

musim říct, že "zemřela při mixování cizrny" by nebyl uplně nejlepší nápis na náhrobek.

ve zkratce - zavařila sem tyčovej mixér, něco v něm zablikalo, začlo se z něj kouřit a byla sem asi tak dvacet vteřin od zkratu elektriky. kdyby to zázrakem srdce zvládlo, určitě bych sebou sekla a bud bych si dala hlavou o topení, skříň a nebo dřez.

takže, když mě tenkrát nepřejel ten taxík na žižkově a přežila sem útok mixéru, znamená to, že už mam jen sedm životů?

vzhledem k tomu, že tyhle dva životy jsem vyplácala během asi čtyř měsíců, tak mi na pohřbu nechte zahrát


a taky

začíná se o mě pokoušet nějakej cynismus, achjo.

"Příprav se na dnešní VYVOLÁVÁNÍ MILANŮ!"

kdybych jí tenkrát na "ahoj, kde koukáš na nový chirurgy?" napsala "v prdeli - tam, kam bys mohla táhnout ty krávo debilní", byla by moje duše o dost klidnější.. bohužel, nějakym omylem sem odeslala "ahoj, na kinotip.cz ;)" - netušim kde se stala chyba....

co to jako je? odkdy žárlim?