já ty římský čísla už prostě neumim

23. ledna 2012 v 22:51
"tak čau, ty kuřbuřte" rozloučim se láskyplně s bubeníkem a ukážu mu sprostej prst, když se snaží nás vyfotit svym iphone, na kterym právě dogooglil co znamená deflorace. upřímně, jak mohl vystudovat antropologii fakt nechápu.. a kuřbuřt je fakt super slovo, jenže bohužel neznám jinýho člověka, koho bych s takovou radostí oslovovala kuřbuřte. chudák.

a teď spolu budem přesně jedenáct minut sami.
vyprávíme si o prašivejch sparťanech, kvůli kterejm jsme jeli na zkoušku místo obvyklejch dvaceti minut skoro třičtvrtě hodiny. ono je totiž lepší čtvrt hodiny stát na místě v tramvaji, než tu jednu zastávku na hokej dojít pěšky... jenže já ho tak uplně neposlouchám.


myslela sem si, že už mě to přešlo. kor, když se mi minulej tejden v HMV líbil konečně nějakej chlap!! s mym apetitem se mi totiž každou chvíli líbí nějakej, jenže ted bohužel tři měsíce ani ťuk..
taky sem si myslela, že když zvládnu mít jednoho jen tak do postele, tak to tak zvládnu s každym. ale notak! a ty se směješ chudáčkovi, že neví co je to deflorace? naivita!!
a taky sem si myslela, že když budu hrát s klukama, tak se dokážu ovládnout.
ale notak, vážně?
a tak mi nezbývá než dojet těch jedenáct minut, koukat na nábřeží a doufat, že třeba tou mojí zastávkou tramvaj projede bez zastavení a za ní celej svět shoří a doveze nás až před byt a tam si zas budu smět zalézt do postele, posmívat se mu, že má studený nohy a zastavit čas.
"nádraží........ příští zastávka..."
tak nic. tak snad apokalypsa přijde příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.