Duben 2012

druhý varování

29. dubna 2012 v 18:48
rnr sins, jižní čechy.
dvěstě lidí, kérky, pin upky, sexy chlapi, chlast, chlast, chlast, vystylovaný slečny, hadry s nejluxusnějšíma potiskama, dobrej zvuk dobrejch kapel, chlast a znova chlast. tance. žádný vidláci. známý ksichty, lidi se sjeli z celý republiky. tunely, chlast, šaty a sukně..
a já opět uřvaná o patro výš na pokoji. sundala sem si svoje šaty, lehla si do postele a začala sem nabírat.
akorát dohráli a přišel za mnou na bar. povídali jsme si jako vždycky, hrozně hezky na mě koukal. bavili jsme se tak neurčitě a zároveň naprosto jasně. vzhledem k pohybu lidí tam do sebe občas narážíme, otíráme se. voní. když sem znova ucítila tu vůni, tak sem musela odejít. musela.
cestou mě odchytl malej bubeník, že půjde se mnou na pokoj a že se podělíme o postel, jo tak fajn. menší okno, spim, leží vedle mě a přišel velkej v. s kač a já jen v polospánku slyšim jak malej vedle mě "tyvole ona je hrozně tlustá a roztahuje se..". v tu chvíli sem ho kopla do zadku a vynadala mu do čůráků, sebrala si šaty a šla dolu kalit dál.
my dva, adam a ondra. kluci odešli, adam si mě chtěl vzít sebou ale já ne.... válíme se po gauči, provokujem jednu buchtu, která se nechá absolutně easy vytočit, pijem, kouříme spolu jedno cigáro.. trochu provokuje i našeho kytaristu a vylítnou po sobě, že se budou prát. bránila sem ho proti vlastnímu členovi kapely a slíbila sem mu, že když na něj šáhne, tak jednu dostane odemně.. a byla sem odhodlaná to udělat.
mirek, karel, jeho jana a ještě nějakej týpek. zpíváme kaťušu, řešíme blbosti, rozednívá se, drží si mě. bavíme se o nějaký čubce a karel "to se divim, že to tvojí holce nevadí.." "jaký holce?" zeptám se já a nedochází mi, že si myslí, že spolu chodíme.
mirek se pak ptá "že vy už jste spolu něco měli.. je to vidět, jak se na sebe díváte. proč s ní nejseš ty blbče, dyt je to baskytaristka!! basa bicí k sobě odjakživa patří."



"nebo takle.. ty, ty ještě vošukáš pár holek někde na náhodu, vyřádíš se a ona, pokud na tebe počká, tak se bude trápit, ale vydrží to.. a pak spolu budete."
a v tu chvíli sem se otočila "jakože mi svítí moc na záda" nasadila si brejle a vyteklo mi během vteřiny asi sto slz.. asi si řikám, kéž bys měl pravdu, Míro....

od tý doby, co sem ho potkala, se mi žádnej v podstatě nelíbil. už nechci bejt sama a vědět, že mě nikdo nemá rád. bavim se s nim, líbí se mi, je jinej.

odjížděli, dal mi pusu a řekl "nezapomeň, že seš super holka a ser na idioty" - "jako seš ty" směju se mu - "jako sem já, jo, dej mi pět. opatruj se, kotě" poslední pusu a já už si mohla tak akorát pustit roads a jít umřít žalem. chybíš mi.

edit - v noci mi volal. bavili jsme se o cestě domů a tak, a kdyby se mu nevybila baterka, tak spolu asi mluvíme doted....... když mu chcípnul telefon, tak sem slyšela jen zapraskání a ticho. hrozný, hrozný ticho. ..don´t leave me hangin on the telephone