Květen 2012

just because you sleep next to me doesn´t mean you are safe

23. května 2012 v 20:34
mam vadu na telefonu. vždycky, když mi baterka z pěti čárek ubyde na čtyři, tak se vypíná.
včera mi to došlo asi až po pěti hodinách a tak sem klasicky vyndala a zandala baterku a zapla.

tři nepřijatý hovory. ou šit.

volám mu zpátky, co se děje. odstřihli jim doma internet, takže nemá kde poslouchat naše nahraný songy a učit se je na sobotu..... jestli bych mu mohla přivézt vypálený cédéčko.

navrhuju ve čtvrt na šest u nástupiště mýho autobusu, nemyslim si, že by se mnou chtěl být nějak dýl. navrhne v šest v hospodě kousek od naší společný zkušebny, kde měl i tenkrát oslavu....

podobný pocity, dotyky, těla spojený v jediný světlo, vášeň, pot a ráno.. zatim co jeden z nás spí druhej jde ulicí a prosí, ať už se z toho probudí..

probouzim se ve dvanáct ráno na žižkově, sundám ze sebe pokreslenou ruku a potichu sbalim oblečení a odcházim. bojim se prvního ranního rozhovoru, kterej nám ostatně nikdy moc nešel.

neodcházim s prázdnou. na stolku měl pasovou fotku.....

rád bych ti pošeptal, co mě tíží, ale už stojim na ostrůvku a tramvaj se blíží, vim, že mě nikdo z okna nevyhlíží.. ty spíš, protože víš co bude až se probudíš..

pokračování po sobotě a našem společnym koncertu.

..a nebo taky nic moc pokračování nebude.

čtvrteční zkouška byla docela fajn. bylo to divný, hrát v kapele, kde sem ošukala dva ze tří... no co, pozdě bycha honiti.

v sobotu jsme se sešli ve dvě, znovu si přehráli playlist a vyrazili. řídila k., takže jako nejmenší pasažér sem seděla vzadu na prostředku.. přímo mezi nima. ó osude, jaká je s tebou prča, mně se někdo nahoře musí fakt vysmívat..

v praze jsme cestu trávili střílením z vodních pistolek po lidech na tramvajovejch zastávkách a na ulicích.. kdo by řek, že taková klukovina může bejt tak hrozně vtipná. zezadu z prostředka sem kluky perfektně navigovala na potencionální oběti "hej v., pán s kabelkou na pravoboku!!"..

č. říká: musíš na mě koukat a ukazovat mi, kdy jsou stopky. WAT?? ty budeš koukat na mě!! myslíš, že tu košili sem si pod prsa uvázala pro ty fousatý motorkáře? řikám si sama pro sebe a jemu funkci nápovědy odkejvu a silou vůle ovládám svoje břicho, aby bylo aspon trochu zatažený.

koncert dá až na jednu písničku jak kdyby s náma hrál roky. hajzl!! jakto!! dyt si to maximálně dvakrát pustil na cédéčku a pořádnou zkoušku jsme měli jen ve čtvrtek!!.. ne nadarmo asi vystudoval státní konzervu no..

jdeme se spolu najíst, docela hezky si povídáme, nějak se nezabíhá do tématu "hej proč mi utíkáš z bytu beze slova" a "hej a proč ty mě nemiluješ", ale vypráví mi o pátečním dvojáku, jak se mu hrálo, pak spolu sdílíme krásný ticho nad grilovanym hermelínem za 35 korun..

cestou zpátky (je podivný, že spát jsme tam chtěli jen my dva?) si pouštíme the best of eečka a taky půlnočního rebela.. vyhazujem ho na újezdě a já nechci, aby šel pryč.

jdeme si už jen ve čtyřech sednout do baru, kde to mezi náma tenkrát vlastně vzniklo - bože nikdy nezapomenu ten pohled, když jsme si jeden druhýho všimli - a já sedim u stejnýho stolu jako tenkrát a doufám, že až se vrátim ze záchoda, tak třeba bude znovu stát na rohu mýho stolu ve svý černý mikině s rozbitym zipem a třeba spolu strávíme další tři dny.

tady je moje ruka - ty mi svou dej

15. května 2012 v 18:47
je březen, jedeme v dodávce, volá kámošovi, dal mi telefon k uchu at řeknu ahoj - řeknu ahoj a usměju se.

je konec dubna, jsme u nich na jihu a on se vracel k nim domů. volal mi v noci a prej byl v baru a chtěl mi něco říct - jenže vybitá baterka.



je pondělí a mam sraz s K., která ho zná odmala a ví, jak to s nim mam. jsou ze stejnýho města.
říká mi, že od kámoše ví, že on má rád nějakou zrzavou holku. a prej ho zdravila v telefonu z cesty.
má jí rád, ale ví že jí ublíží.


jsem to já a má mě rád? má?

jestli jo, seru na všechno a všechny a JDU KURVA ZA NIM. jdu.




za to náš bubeník nás opět posral. zas sere na kapelu a jde do práce. jedna věc je ta, že má na tohle špatnou práci, zakázka je zakázka a jsme lidi a můžem si dovolit zrušit koncert.
a w. řekl "a co č.?" a v tu chvíli se ve mě hrozně praly dvě věci - strach, šílenej strach - vlastně neumim hrát, když je někde poblíž (natož kdybych ho měla celej koncert za zádama) - a zároveň sem se začala hrozně těšit. my dva, někde v hajzlu. do rána.

nejspíš to řikám u každýho chlapa, ale ted je to u mě mnohem silnější - asi sem nikoho nikdy neměla takle moc ráda. takle moc.

a ted, jestli má rád on mě.

to je to město

5. května 2012 v 0:02
potýkám se mezi dvouma situacema -

začít hrát ještě víc, tlačit to, velký akce, dávat do toho ještě víc. nemít volnej den, zkoušet. hrát doma, najít si učitele a cvičit techniky. nenechávat se kérovat, ale koupit si lepší aparát. víc věřit a víc se snažit.


nebo si uvědomit, že nejsme holky a kluci, ale lidi. lidi, který choděj pozdě, nedá se jim důvěřovat, zapomínaj a upřednostňujou svoje zájmy. zapomenout na koncerty v zaplivanejch putykách, pověsit basu a prodat aparát. jediný, co mi zůstane, budou fotky a pár rozmazanejch vzpomínek. nikam nechodit, ztratit ty nejpevnější vztahy co mam a jít do hajzlu. najít si práci a kašlat na nějaký zkoušky.

dneska sem při hraní přestala cejtit půlku dlaně a poslední tři písničky sem odehrála v křeči a slzách jednim prstem. netušim, co se mi děje. celej tenhle tejden sem strávila na krevních rozborech a s elektrodama na hlavě. bojim se, co to je. jestli je to primitivní zánět a stačí malej ambulantní zákrok, nebo jenom pár prášků a nebo je opravdu něco špatně. nebylo by ironický, kdyby holka, co už tak patnáctkrát viděla control a miluje joy division měla epilepsii, na kterou mě testovali ve středu?

a bylo by jim to líto? že po pěti letech/skoro roce odejdu kvůli zdravotním problémům a nepověsim na hřebík jen basu, ale i levou ruku? po všech těch problémech s penězma, autama, aparátem, lidma a sebou samotnou.

a bylo by to líto mě?


jenže věřim tomu, že dostanu recept na super prášky, sežeru tři plata a budu zas v pohodě!!! vole.