oh yeah

13. června 2012 v 22:03
tu noc, kdy sem se zas nějakym omylem ocitla u něj doma, mi vzal brýle. že mi je prý v sobotu na koncertě vrátí.

nejsem nijak materialisticky založená - jak bych mohla, když všechno poztrácim, založim a rozbiju - ale zrovna na brýle a obzvlášť sluneční si potrpim. a hlavně na tyhle. černý fejkbeny. jednoduchý. ke všemu šik!

nevrátil mi je.


o pár týdnů pozdějš, teď v neděli, je vidim čouhat z náprsní kapsy.
-koukám, že máš fešácký brýle.
-nojo, uplně sem si je zamiloval.
-no, aspoň někoho.

podívám se na něj, ne z příma, z takovýho toho ironickýho úhlu, trochu se zasmějem a já se radši napiju plechovkovýho kozla pracně přelitýho do kelímku. to asi aby nebylo přes mačkání plastu slyšet, jak mi puká srdce.

Have you ever seen the light? Don't you wonder where I hide? I will live, then I will die, I will keep you on my mind

celou dobu se podezřele motá kolem kamarádky, co manažerovala psům.

hele jako jestli klofla i jeho, tak podávám někam stížnost. zaprvý je to nefér, protože už měla jejich novýho kytaristu, kterej je ňam, zadruhý si to nezasloužim a zatřetí si to nepřeju.

budu se jí na to muset v pátek zeptat. (a znovu si nechat zlomit srdce, ou jé, oujeee)

a ted mi vlastně dochází, že u sebe měla nějakej fet. v tom případě bych to motání i chápala.




před lety jsem se na internetu poznala se slečnou z jižních čech, neskutečně hezká. postupně sme se přidaly do přátel, píšeme si a jednou jsme se i viděly. to ona mi řekla o tom, že má údajně rád nějakou zrzku. na začátku července jedu k nim do hometownu. (proklepnout si jeho kamarády?)

God bless your soul girl, they got the whole world - I'm on my way now, I'll get there somehow

jsem ve strašnym stádiu vzdávání se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.