eckstein, eckstein, alles muss perfekt sein!

1. července 2012 v 18:36
pátek, 5:10. tyvole, je hodně blbý zatáhnout vysvědčení? řeknu si, když na budíku zmáčknu odložit a převalim se na záda.. nakonec jsem to zvládla, s vypětím všech sil. nesnášim, nesnášim pět ráno.

nakonec se mi to docela vyplatilo, ve škole mi dali nějakej papír s docela dobrejma známkama a průměrem 1,5, čimž sem se stala premiantkou třídy.. na to, že tam poměrně často chodim nejen opilá, ale hlavně unavená a často nevnímám, nosim vlastně jen asi čtyři sešity a učebnice na jazyky.. každopádně to potěší, když se vám někdo snaží vemluvit, že jste "chytrá". mrdat.

odpoledne po příjezdu domů jsem na fb našla odkaz na časovej harmonogram letního MS na jihu. chtěla sem se podívat, jak moc se naběhám mezi podiama a koho pro změnu neuvidim. první, co mě praštilo do očí bylo jméno mojí kapely v pátek od tří. COŽE? ..nevěděly jsme o tom, jen z pár drbů, ale tomu se nedá věřit. ale teď, už je to tady. ....a vyližte mi prdéééél


večer jsme měli akustiše najt ve vyšehradský, s angínou a jen tak tak zažehnanym hysterickym záchvatem to nebylo uplně super.
ztratila jsem se totiž v tescu na smíchově, a už dávno jsem měla bejt ve vyšehradský, ale já si doma nechala všechny kapesníky a v tescu jsem je nikde, nikde nemohla najít. bylo mi horko, pospíchala sem a chtělo se mi čůrat. konečně jsem v regálu s akcema našla prťavoučký mentolový kapesníky, který mam nejradši, ale byly uplně v nejvyšší polici a já na ně se svýma zkurvenýma 164 centákama nemohla dosáhnout. a nikde nikdo!!!!

no, každopádně, koncert to byl milej, byla to sranda a mam kluky ráda. bubeník opět nepřišel... no co se dá dělat.

sobota, koupila sem si - KONEČNĚ - nový sluchátka, takže už neuslyšim jen jedno ucho a ještě k tomu jen kopák, kytaru a zpěv..... všechno, plnohodnotně.
sluchátka mi umožnily si cestou na šumavu holek moc nevšímat a pouštět si super věci jako tohle. těšila sem se. těšila sem se na mýho němce, kterej mi minule na šumavě odjel a dneska prý budou zůstávat. prodává klukům merch a kupovala sem si od něj jejich vinyl a stihli jsme se pohádat o tom, kdo má ošklivější a nesmyslnější peníze, protože nemohl rozeznat, kolik mi má vrátit. když mi vracel padesátikorunu a konečně jsme se poprvé podívali do očí, tak... se země otřásla.

po příjezdu jsme se šly rozkoukat, seděli u baru u stolu a neměli trička, byli se koupat v řece... studenou plzenskou dvanáctkou jsem si musela chladit čelo, protože bez trička vypadal ještě líp. přivydělává si jako plavčík, a je to na něm vidět. zamávali jsme si a já si radši sedla trošku zády, abych na něj furt nezírala.

po našem hrozně odehranym koncertě přichází pouštěčka, stejný fláky jako v praze, zpívám nahlas a tancuju na jump around... sedí sám na zídce.

on, já, r. a jejich zpěvák jsme si sedli za podium ke stolu a omylem uplně obráceně, on a r. na jedný straně a já se zpěvákem naproti. a zpěvák si ani nesedl a hned řekl "no, we have to switch right now.."

a pak už jen seděl vedle mě, bavili jsme se o californicationu, kultu hákovýho kříže, o muzice, chvílema nerozumim, ale s kýváním a "yeah, okay, sure" si docela vystačim. máme u sebe nohy, občas se s "you know" a smíchem poplácáme po ramenech, je mi to jasný, jen nemůžu udělat ten první krok, bojim se.
jak se to stalo si přesně nepamatuju, každopádně najednou mám rty na jeho teplym hebkym krku a on mě drží za týl hlavy a hladí ve vlasech. je uplně jako vypranej v perwollu, má krásnou jemnou kůži, opálenou, je krásně hubenej, ale má svaly.

déšť. promokli jsme na kost. lehám si k němu, sundá si brýle a já jemu tričko. je uplně sametovej a krásně hřeje, to člověka s angínou právě zmoklýho a promrzlýho těší. líbá uplně stejně jako já, venku pomalu svítá a v tom jemnym světle vypadá k sežrání. zpěvák vedle spí a nahlas chrápe, ale já ho neslyšim, sem až po uši někde v časoprázdnu.

první probuzení, sedle si na postel, vezme si k sobě moje pokrčený nohy a opře si o ně hlavu. prohlíží si kérku na lýtku a pohladí mě po břiše, prej jsem krásně hubená. no, je vidět, že tvoje brýle furt ležej na stolku, kocoure. směje se mi, že mam miniaturní chodidla, což už pět let dělaj holky pokaždý, když se někde zuju. plácnu ho, ať si ze mě nedělá srandu, lehne si zpátky ke mě a ještě hodinu si pospíme.

musíme jet. snažim se rozloučit rychle, nejradši bych si ho vzala domu. "see you.. soon" říká, dává mi asi desátou pusu a já se ho ne a ne pustit a jít, i když už to chci mít za sebou, trochu mi to trhá srdce. poslední bye, pusu a hlavně se neotáčet.

cestou zpátky mam otevřený okno, svítí na mě sluníčko, fouká vítr, poslouchám hip hop a se zavřenýma očima piju studenýho radlera. život je krásnej. začátek prázdnin.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.