je to něco mezi tebou, mnou a naší matrací

24. července 2012 v 12:20
domluvíme se s e. a v., že se sejdeme před koncertem u v. v práci a půjdeme někam předpít, protože v lucerně se dostat na bar? ha.
asi dvacet minut před mym odjezdem telefon. nevěřim svým očím, volá mi. ne, to je asi omylem.
chce se se mnou sejít dřív a jít si s náma někam sednout. "tak oukej, za hodinu tě vyzvednu!!" řeknu a mam tepovou frekvenci tak kolem sto padesáti, sem ještě víc nervózní, venku je horko a jak budu vypadat tyvole!!

ještě sem ani nevyjela z našeho zkurvenýho hometownu a znovu telefon, že mě vyzvedne na nádraží. no tak tyvole. ještě, že sem seděla..

zatočíme do plynární a vyhlížim ho. a pak ho konečně vidim, jak stojí, kouří a... opírá se o svojí motorku. i když sem si slíbila, že už na to nikdy nesednu, po tom, co se brácha málem zabil, neodolám. všechny předběhnu, vystoupim mezi prvníma z autobusu a jdu za nim. dá mi pusu, helmu a jedeme.

jestli sem do něj doted nebyla zamilovaná, tak po tomhle je to uplně ale uplně jasný. držim se ho za žebra, nohama ho objímám a nemůžu sundat svůj debilní úsměv. lidi po nás čuměj, a taky právem. je sluníčko, jedeme si po centru prahy, jeho rukáv a moje kérky, jak z filmu. jsme nejkrásnější nepár na světě. tepová frekvence stoupá tak na dvě kila, trošku se bojim, ale zároveň mě to hrozně vzrušuje. tak milej zlatej, to pro dnešek rozhodně neni naposled, co seš mezi mýma stehnama, ho ho ho.

dáme motorku do garáže, nasedneme do tramvaje, přejedeme vodu a zbytek dojdeme pěšky. konečně se sejdeme s e. a v. a jdeme pít. přichází další lidi, on baví celej stůl, dneska mam fakt jasno.

přesouváme se do klubu. cestou potkáváme stopadesát známejch a stometrová cesta trvá třičtvrtě hodiny, protože "dáme si ještě jedno malý".
narváno. už u vstupu tak pětatřicet stupnů. potkávám kluky z hometownu, trochu se poštuchujem, ale stejně se prostě máme rádi. hraje předkapela, ani nevim jestli první nebo druhá, stejně je neznám a nezajímaj mě. nějak se tam ochomejtám, pak si s e. zabereme místo dole u balkonku, vidíme na celý podium, už jen kapela chybí.

kolem desátý už ale ani ta kapela nechybí.. a co říct. máte kapelu, kterou už třeba ani tolik neposloucháte, ale považujete za osobní povinnost je aspoň vidět. koncert mě sice bavil, ale čekala sem větší mrdu. frontman je unavenej starej feták, co už toho má asi očividně dost a vždycky si po svym odzpívanym partu odběhl do backstage a nálepka frontman mu už dávno nepatří, protože to celý táhnul dopředu kytarista. až na vyhození kelímku a rychlý předběhnutí fronty na pivo sem se z místa nehnula, tančila sem a zpívala, ale nebylo to prostě ono. každopádně, nelituju jediný koruny za lístek a šla bych stoprocentně znova. show to byla super, bubeník dával hrozný pekla, o basákovi snad ani nemusim polemizovat, to je prostě můj hrdina.. holt to nebylo jako ty živáky z jutub z devadesátejch, ňo!

a pak jdeme pít. najde si mě, domluvíme se, že u něj budu - tepová frekvence nezměřitelná - a jdeme na pouštěčku. v baru je tak plno, že se dá stát a dejchat jen venku. bavim se s různýma lidma, ale furt si ho tak po očku čekuju, aby mi někam neutek nebo nedejbože s někym neutek.
přijížděj benga. že prej je pití alkoholu na veřejnosti zakázaný a taky rušíme noční klid, takže buď ať jdeme domů a nebo dovnitř.. a my si s nějakýma jeho kámošema pro jistotu stoupneme o deset metrů vedle a odpálíme jointa. nojo, strážci zákona. jdeme na tramvaj, potkáme jejich občasnýho klávesáka, kulišácky se směje když nás vidí spolu.. no jo no.

cestou se smějeme nějaký dilince vedle nás, u něj se osprchujem a já se opřu do okna a s krátkou startkou koukám ven a zas si řikám, že to je možná naposledy, co tu jsem.

po si znova vlezu do okna, k další krátký startce mi zpívá zuzana navarová a.. je mi fajn a je mi skvěle, zdravý duch je v zdravém těle, jděte všichni někam jinam a mě nechte, já se přidám.. zatím hodně pus.

ráno musí jít do práce, rychle se namaluju a při ranní startce v koupelně vyleze jeho spolubydlící a moje kámoška v jednom. je mi to trochu blbý, ale co no..

vystoupí o pár zastávek předemnou, poslední pusa a jdeme si každej svou cestou.. a já se teď půjdu opalovat!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.