Září 2012

good times for a change

2. září 2012 v 16:46
tohle je snad první článek bez mýho obvyklýho "sex drogy rakenrol" klišé. snad sem ani nevěřila, že můžu po takový době cejtit něčí blízkost tak intenzivně, ačkoliv se známe asi pět hodin a že vůbec nebudem mít nutkání nezůstat oblečení.

před asi týdnem sem se přestěhovala přímo do centra prahy k dalším třem spolubydlícím. je to tu dost punkově zařízený, což mi dost vyhovuje, protože pročítání sáhodlouhejch smluv neni moje parketa..

včera sem zůstávala doma, večer se mi nikam moc nechtělo. kolem jedenáctý sem dokoukala tak čtvrtej díl ano, šéfe a šla si na verandu zakouřit. z vojtova pokoje sem slyšela, že už se asi jeho kámoš vrátil z koncertu, ale netušila sem, že tam je i jeho druhej kamarád, kterýho už sem si prohlížela na facebooku. starší než oni, taky sXe. nějak sem se s nima zapovídala, šli jsme na benzínku pro nějaký pití - analcolico (mnou ihned přejmenovaní na análkolík) a sedli jsme si v předsíni k velkýmu jídelnímu stolu, hráli karty, poker atd. asi až do půl čtvrtý. byl tu autem a uznali sme, že neni vhodnej nápad jezdit teď autem na druhou stranu prahy, tak sem šla povlíknout novou deku svym badass (bladvas z ikea) povlečením a lehnout.

čas od času na někom poznáte, že je vnitřně smutnej. někdo je věčně vysmátej a někdo taky ne. a když se sejdou dva takovýhle lidi v jedný posteli, může to skončit bezmyšlenkovitym šukáním jen na lepší usnutí - nebo taky ne. taky se můžete jen objímat, ujišťovat se, že všechno bude dobrý, držet se ruce a tisknout si je, až to skoro bolí. i když jinak celej večer házel různý vtípky a byl z nás celkově asi nejhlasitější, takle pod lehkou letní peřinou byl uplně zkroušenej a připadal si sám asi uplně stejně, jako si vždycky připadám já. a pak jsme usnuli.

spali jsme dohromady asi devět hodin, různě jsme se převraceli a překulovali, ale vždycky tak, abychom se mohli držet dál. nemyslim si, že tohle bude znamenat něco jinýho, než uplně jednoduchý nový kamarádství, který začalo hrozně podivně a intenzivně a který snad potrvá, co to jen půjde.

k obědu jsme s klukama dělali seitan, vlastně mě hrozně baví mít pro koho vařit a koho trochu obskakovat, nosit pití a tak. před půlhodinou odjeli, naposled mě obejmul, uplně stejně silně jako celou noc a já budu muset jít zachvíli vyndat a pověsit vypraný prádlo, moje první v tomhle bytě.

life is fokin great.