Říjen 2012

I mean it more than just the whole world

27. října 2012 v 20:25
hm hm, to je to město, hm hm, to je ten hit - ale pro mě to dneska neni plán večera.
hned po koncertě sbalim novou basu do futrálu, seberu peníze za hraní a jedu nach hometown. v autě si svážu navhlhý vlasy, přemaluju se - po tmě a v jedoucím autě je to docela sranda a za půl hodiny otevírám dveře klubu, sedí u vstupu, zkasíruje mě - vedle něj jeho další bejvalka, proč? co kdybyste se holky chytly za ruce a společně šly do prdele?

večer probíhá celkem fajn, i když ne jako posledně, kdy sme si určitě mnohem víc povídali. dneska to totiž pořádá a má samý běhání kvůli aparátu a penězům, nosí aparát - přičemž mu koukám na zadek a hodnotim jako velice povedenej. haf.

zůstanu na baru s tomášem, domluvíme se, že ho dovedu do divadla, kde spí, protože vim kde to je a je to i cestou ke mě domu - což mi dost hraje do karet. trochu si z toho děláme srandu a t. prohodí něco jako "no ale co když se takle v noci neudržim.." a H. řekne "no to nikdo.." a trochu se na sebe zasmějem. olalaaa. dostaneme na starost ještě jednoho kamaráda z egypta, je s nim docela sranda, cestou zkoušíme porovnávat, jak děláme citoslovce pro kočky a psy v našich řečích, protože se ve mě cestou projevila typická kočičí máma - v křoví sem viděla kočku a udělala na ní čičíí a chtěla si jí pomazlit a on se smál, že dělám čičí. dovedu je k divadlu a jdu se nachvíli nahoru ohřát, smát se opilejm slovákům a pak už cejtim, že se mi chce spát a poprosim ho, aby šel se mnou dolu a odemkl mi vrata.
odemkne, já z nich vylezu na ulici, on stojí u kliky, řekneme si ahoj a na chvíli mě napadne, že sem to už zase nezvládla a rozloučíme se jen.. slovně. jenže najednou udělá krok dopředu, já udělám druhej a..
kdyby nebyl venku jen v tričku a nebyla fakt kurevská zima, tak ho nahoru asi nepošlu jen tak.

do sluchátek si pustim gypsy rose lee a směju se tomu, že sem jak umíněná malá holka. vymyslim si totální, ale totální blbost a ono se mi to prostě nějak povede. většinou si tak akorát nabiju hubu, ale tohle je fakt sranda. a mam ho ráda.

podzim

16. října 2012 v 17:27
s petrem jsme spolu prakticky obden. vypadáme jako když spolu chodíme.
přiznává se mi, že má rád jednu holku a chtěl by s ní bejt, ale protože ona s nim bejt nechce, tak je z toho špatnej a potřebuje se nějak srovnat. je to signál pro mě, že nic nebude a nic zkoušet nemam.
přesto jsme spolu každej víkend. slovo "bára" se v našich rozhovorech vyskytuje míň a míň. představuje mě svým kamarádům, chytá mě za ruku.
večer se bavíme o tom, jaký by to bylo, kdyby se jeden z nás vyspal s někym jinym. já bych to asi nějak přežila a on by byl hodně dotčenej. jedna část mě řve "proč? nejsem sakra tvoje! nejsme spolu" a druhá část jen přikývne a bere na vědomí.

je 22. a po tříhodinový cestě autem vystupuju na mě známou půdu. vylezu menší kopeček, kde sem se před půl rokem opila snad nejvíc za letošní rok a kde jsme spolu s bubeníkem uzavřeli mír a já si znova uvědomila, že ho mam ráda a on začal mít trochu rád mě. když mi to večer po našem mejdanu volal, stihnul se mu vybít telefon ještě před tim, než to řekl. parkujeme kousek od jeho motorky, na který mě vozil po praze. sedí v hlavním sále a když nás vidí, přijde mi dát pusu. pochválí mi nový blond vlasy.
je něco kolem půlnoci a zeptá se mě, jestli s nim nepudu na pokoj. řeknu že ne a beze slova se otočim a odejdu.
cestou potkám kluky s tullamorkou. mam v sobě už pár berentzenů a vín, ale nutně potřebuju dodat kuráž a trvat na svym ne, tak s nima rychle popiju, zmáčknu tlačítko od výtahu a..
..na poslední chvíli chytne dveře a začne mě líbat.
doprdele.
po akci, při který sme byli přistiženi zbylym obyvatelstvem PT, opět beze slov zvednu svoje poházený oblečení ze země a jen v tričku a kalhotkách přeběhnu do našeho pokoje. až po otevření dveří mi dochází, co bych asi řekla holkám, kdyby ještě byly vzhůru. naštěstí teď nemusim řikat nic. oblečení hodim na zem a kupodivu okamžitě usnu.

domu jedu s hromadou výčitek, nadávám si a nemůžu to přes vlastní znechucení říct ani holkám. ani se zmínit. potřebuju to nutně někomu říct, ale sama bych si v tu chvíli musela nafackovat.

zvládnu to až o tři týdny později říct evě. s hodně soucitnym výrazem mě poplácá po rameni a řekne, že to holt tak asi mělo bejt. asi jo. nemyslim na to. nechybí mi.

před koncertem v lucerně se scházim s mužem, kterej mi vrtal v hlavě před tim, než sem poznala petra. je tam s nim i jeho bývalá, která je moc fajn, ale možná bych s nim radši byla sama. "máš nový vlasy viď?" všimne si mojí odbarvený hlavy. "sluší ti to" a tohle mi řikáš před tvojí bejvalkou? oj! chudák žena.
je to (opět) bubeník z naší asi nejvíc konkurenční kapely, takže se chvíli špičkujeme a vyptáváme se, ale my dva to spolu vždycky řešili v klidu a míru.

je 13., sobota a vcházim do klubu v našem zkurvenym hometownu. začínám tu praktikovat tzv. "pražský příchody" aka před desátou mě nečekejte. bohužel sem stihla ještě dlouhou pauzu, druhou předkapelu a další dlouhou pauzu. většinu koncertu ale strávim u merche, kde sedí pro jistotu další můj bývalej "milenec", kterej ted řídí dodávku a prodává merch americký kapely, co dneska hraje. po asi hodině za náma přijde, je ostříhanej a sluší mu to. má upnutý triko s dlouhejma rukávama. achjo, držte mě. stojí podivně blízko mě a vždycky, když si něco důvěrnějš řikáme, tak se o sebe opřeme rukama, při vzájemným vyhýbání se chytneme za rameno atd. ..když odejde na záchod, Z. se ptá "tak ty sis pořídila novýho cirkusáka jo?" a směje se. ha ha ha, blbečku.

je asi půl třetí, dopíjim víno a chci se rozloučit. "hele.. já už asi půjdu" řeknu a on si v tu chvíli vezme mikinu, bundu a řekne "já jdu s tebou, ať nejdeš sama." další frajeřina, jít se mnou na druhou stranu města v půl třetí a teplotě na nule. snažim se ho trochu přemlouvat, ať jde jen kousek, protože je to fakt daleko. nenechává se přemluvit.
asi poslední kilometr před mym barákem nás předjede mě známá dodávka, amíci jedou spát. Z. se na mě šklebí, koho si to vedu domu. vedu si ho domu?

dojdeme k nám na roh a řekneme si ahoj a odejdeme každej svojí stranou. asi po metru se zastavim na místě a chci se otočit, zavolat na něj a.. udělat aspoň něco. když se k tomu dokopu, je už asi pětset metrů daleko.
doprdele.

v pondělí přijel petr. v noci mě chytne za ruku a řekne, že mě asi miluje.
doprdele doprdele doprdele.