Listopad 2012

it's not just in my head

25. listopadu 2012 v 6:19
je 24.11., hrajeme někde... za prahou! a čim blíž se vracíme domů a já si uvědomuju, že ho zas uvidim, tak je mi hůř. no nic, přepudrovaná a navoněná sem, víc po mě v půl druhý chtít nemůže.
nejdřív si mě vlastně vůbec nevšímá. pak se mi udělá trošku hůř a vezmu si bundu s tim, že už půjdu domů, ale prej ne, že půjdeme potom spolu.

v půl pátý spolu vycházíme, chytne mě za ruku hned potom, co se kvůli mě skoro popral, protože jeden jeho kamarád si usmyslel, že by mě chtěl.. a jdeme, vysvětluje mi, co se dělo a najednou "....a on nebyl schopnej pochopit, že tě miluju" ............................... "cos to řek?" "že tě miluju"


potom, co se mu skoro rozbrečim a jdeme ruku v ruce dál, se zeptám, co to jeho přišukávání v boleslavi. "skončil sem to s ní" ....



(s)He loves me & it's not just in my head - a musim si to sem napsat, protože mam tak dvě promile a nepamatovala bych si to..
..někdy se stává

..are you gonna be my lover?

2. listopadu 2012 v 19:08
čtvrtek dopoledne, cvičení z účetnictví. na tabuli máme pár téček, na jejiž význam se furt snažim přijít a jediný, co jakžtakž ovládám, je účtová osnova. ono nevyznat se v tabulce pár účtů by bylo trochu trapný.
H. je na icq a hned mi napíše, jestli se zas flákám doma. kontroluje mi školní docházku líp než vlastní máma, haha. chvíli si píšeme, snažim se mu vysvětlit, co že to na tabuli děláme, ačkoliv tomu sama nerozumim ani za mák. ráno sem si řikala, že bych mu mohla navrhnout.. vidět se. jenže pak sem si dala imaginární facku a odložila to s tim, že nechci nic uspěchat, jako vždycky, sakra. je asi 12:07, tři minuty do zvonění, aktiva a pasiva v mym sešitě se ani vzdáleně nerovnaj a já mu najednou napíšu něco ve smyslu, že jdu do prdele, protože nám končí hodina a pak se zastavim a jen vidim svoje ruce, jak napíšou "ráda bych tě někdy viděla." a s výzvou k rozmyšlení a pozdravem jí odentrujou. doprdele. možná bych měla fakt přemejšlet, než napíšu takovou věc. levou stranu rtu mam zkousanou skoro do krve a nadávám si, že to zas uspěchávám a sem prostě blbá. během pár vteřin odepíše, že moc rád a až budu na fakin hometownu, tak se mam ozvat, neurčitej pozdrav a přání hezkýho dne mi opětuje a já začnu za počítačem tancovat vítěznej tanec, sešit zaklapnu a odcházim na přestávku. "hele, kamaráde, tys možná pochopil ty zkurvený téčka a náký má dáti, dal, ale já si za tuhle hodinu stihla domluvit rande" odpovim spolužákovi, kterej mi ukazuje krásně vypočítanou rozvahu a vůbec mě nesere, že neodmaturuju. aspoň teď.


kolem pátý hodiny sjedu tramvají pár zastávek a mam sraz s klukem, kterej hrával na bicí v kapele, s kterou sem si před pár lety prožila pár príma žižkovskejch mejdanů. ted má přítelkyni a nesmí chodit ven s jinýma holkama, takže jdeme trochu na tajňáka - i když ve vší počestnosti - protože ta jeho je na výletě mimo čechy a on má trochu volno.. jdeme se najíst príma indický polívky a placiček, zaplatí za mě (uau) a i po zaplacení tam sedíme další dobrou půl hodinu a povídáme si dál. pak u vietnamců koupíme červený víno a jdeme si sednout do riegráčů, bavíme se o všem možnym dokud mi zimou nezačnou odpadávat nohy.. jedeme jedenáctkou, vystoupim u sebe doma a prakticky hned jdu na icq a dojmy z večera vyslepičim H. do zprávy.