Leden 2013

everybody ready

27. ledna 2013 v 22:43
scházíme se v baru v centru, vypráví mi o včerejším koncertě, pak řešíme, co s náma uděláme a nakonec se stejně líbáme a jedeme ke mě domů. cestou koupíme pár bráníků a pak si trochu podivně zašukáme, furt nemůžeme přijít na společnou polohu a nějak nám to nejde.

od asi dvou nespíme, pijeme, povídáme si a povzbuzujeme se i dalšíma stimulantama. regulérně z tohohle bytu dělám sodomu gomoru a sem si jistá, že po mě budou muset nejen můj pokoj, ale i celej barák znovu vysvětit.
povídáme si až do hlubokýho odpoledne, chvílema se líbáme a jinak mu ležim v ramenním důlku a užívám si jeho lidskýho tepla.. dokud se nezačneme líbat trochu víc, nesundá mi kalhotky a jedeme nanovo. krátký, rychlý a důrazný přírazy, pevně se objímáme, koukáme si do očí a já s jeho každym dalším pohybem vim, že chci víc. udělá se. leží vedle mě a já s novym nádechem dostanu okamžitě chuť na další kolo. už by ale měl jít domů, tak se domluvíme, že se jen trochu.. hm, pomazlíme a pak se půjde obléknout.

líbá mě a najednou mi zajede rukou mezi stehna a jako by se se mnou něco stalo. jako kdyby tu ruku měl elektrickou a teď mě probíjel. vzdychám, rozpadám se na kousíčky a vzrušením se klepu jak při zimnici. najednou si mě přitáhne za vlasy, ne bolestně, ale dostatečně důrazně na to, abych viděla, kdo to tady dneska vede. z příma se na něj podívám a vzdycháním přiškrcenym hlasem ho poprosim, ať nepřestává. v tu chvíli začne ještě silnějš hejbat rukou, první malej orgasmus, ale opovaž se přestat.. absolutně si se mnou hraje, prohýbám se v zádech, zavírám oči, mluvíme spolu.. líbí se mu, jak sem z toho uplně v hajzlu a najednou.. tma, jen se zvednu, přitisknu si jeho hlavu k sobě, nachvíli se mi snad zastaví srdce a pak zas pomalu sjíždim zpátky, je mi jak po horský túře a jen mu zvládám děkovat. v tu chvíli si sundá trenky a i když absolutně netušim, kde se ve mě najednou vzala ta síla, znova šukáme, nastavuju se mu, drží mě za zadek, pod krkem, pak už ani nevim, kde všude má ruce, protože se vzrušením klepu snad jako předtim a nechávám se absolutně sprostě a bez příkras mrdat. vidim, že si se mnou dělá co chce a že to na mě platí, baví mě ta určitá bezmoc. udělá se a já se cejtim absolutně krásně unavená, lehce rozbolavěná a pořád hrozně vzrušená.

je to první chlap, kterýho sem prosila, aby nepřestával. dřív sem měla problém s tim, že mě sex moc nebavil nebo sem spíš nemohla najít někoho, s kym by mě bavil. myslim, že člověk, kterýmu sama strkám jeho ruku do svýho rozkroku a mam problém vůbec udržet nohy u sebe mě to konečně naučil. zažila sem dobrej sex, zažila sem špatnej i tragickej sex, ale snad nikdy ne takhle vášnivej. když si na to ted o pár hodin po vzpomenu, uplně se mi svírá krk a oklepu se..



když tohle po sobě čtu, měla bych si jít vypláchnout pusu a nafackovat si, proč vůbec takovýhle věci píšu po internetech. asi že sama furt nedokážu uvěřit tomu, co se mnou dělá.. a jak!

19/1

19. ledna 2013 v 12:04
i když sem z uzbekistánu odjížděla s tim, že to byla jen jednorázovka, naše každodenní konverzace tomu nenasvědčovaly. už předtim jsme se bavili, že se uvidíme na narozeninový oslavě v holečkově, takže když sem na sebe koukala do zrcadla před odchodem, po dlouhý době si řeknu, že mi to vlastně docela sluší. proč asi..

večer začíná docela vlažně, nechávám si vyprávět o zákeřných bývalkách, o vojtově abstinenčním měsíci a po asi hodině vidim, že už přišel taky. řekneme si uplně normální ahoj, položí si bundu a pak se nějakou chvíli nevidíme.. dokud ho nezahlídnu, že na mě přes celej bar kouká. podívám se na něj, usměju se a nevydržim to a musim pohledem uhnout. letmo se podívám na špičky svejch bot, usměju se a dělám, že vojtu pořád poslouchám, zatimco v hlavě mi všechny výstražný kontrolky blikaj jako o život.
cestou ze záchoda kolem mě prochází a pohladí mě po zádech. dostatečně na to, aby zjistil, že nemam podprsenku. prý ho to na mě rajcuje.. podprsenka je v mym případě jako když nosíte klíčky od auta, který nemáte, nemáte ani řidičák, ani neumíte řídit a vlastně ani nemáte ruce. uplně zbytečná. od tý doby, co už nejsem až tolik vyžraná mam místo prsou to, kvůli čemu holky v sedmý třídě začnou prosit mámu, aby jim koupila první podprsenku a přitom by stačil fenistil, protože to vypadá jako větší štípance od komára.
potom za mnou přijde, povídáme si, ptám se jakej byl koncert na kopci a on mě, jestli už mam v pořádku basu. vždycky se nějak letmo dotkneme, omylem a vlastně i trochu úmyslně, bar je narvanej a věčně do nás někdo vráží. všechno ale zabije kuba z PC, když přijde a zeptá se "hele basáci, vy spolu chodíte?" díky tyvole, fakt. pár vteřin je ticho, potom se zasměju a řeknu něco jako "proč bychom měli?" a snažim se to nonšalantně zahrát někam do píči. ale kuba ne. "no já nevim... slušelo by vám to spolu. hodíte se k sobě." ..ty si ale kretén, vid.
potom, co se na záchodech líbáme pod záminkou, že tam "sekáme dobrotu" už to tak neviditelně odpálkovat nejde. nosy jsme si ládovali předtim a ještě nikdy sem to nedělala z občanky, na který je v kolonce rodný stav napsáno "ženatý".
pak už tak nenápadní nejsme. sedíme vedle sebe, drží mě za ruku, za koleno a všelijak se otlapkáváme je prej čas jet domů. ke mně.

upřímně, po takovýhle barový ošmatlávačce a celovečerním kalení čekáte takovou tu přisprostlou opileckou šukačku. trošku nemotornou, lehce uřvanou a s taháním za vlasy. rozhodně ne asi půl hodinový líbání, hraní si s vlasama, rukama, hlazení po klíčních kostech a letmý polibky na krk.
"po všem" se ho zeptám, jestli pojede domu, nebo tu chce spát. shodneme se na tom, že je lepší, aby jel domu. zavolá si taxík, polonahá ho pustim ze dveří a zavřu za nim. to sem tomu zas dala.

all the bad things what I've done

13. ledna 2013 v 11:54
středa večer:

já: "já sem tak nak počítala a došla sem k číslu deset mužů a já jediná samotinká žena!!" š.:"neboj se dite, ja te ochranim!" tak jo..



ve zkušebně nakládáme krámy do obou dodávek a pomalu vyrážíme na třídenní vzdělávání východu, jak se u nás hraje rokenrol... haha, cesta a všechno je v pohodě, mam svůj absolutně nejvíc v pohodě mood, kterej většinou zapomínám doma a tak se se mnou pro jednou dá mluvit a ne mi rovnou nafackovat. ještě před zavřením zadních dveří dodávky w. řekne "hele tyvole, nic nechystám, ale.. co se stalo na slovensku se stalo na slovensku, jo?" takjo.
nitra, malej klub, nejlepší podpora od majitelů klubu a barmanů, jídlo a pro obě kapely dvě lahve vodky, na baru za svoje, ale stejně, spoustu panáků nám házeli na účet podniku.
po dohrání spolu sedíme u stolu a pak jdeme na obvyklýho panáka, kterýho si dáváme vždycky, když se vidíme. povídáme si, vypráví mi o svym odchodu z druhý kapely a pak odjezd, každá kapela spí v jinym bytě. pusa, uvidíme se zítra.. takjo!

je zítra, hlavní město, klub přímo v centru, vyprodáno, sedmset lidí. hraní skvělý, i když pro zdejší osazenstvo moc málo hipstakrámu a vintage. obvyklej panák, druhej, moc lidí a fronty a co takhle si to trošku přimalovat i jinýma věcma.. půjčujeme si klíče od dodávky a vzhledem k tomu, že š. už rozhlásil, že žádný dobroty nemá, tak si všichni myslej, že tam jdeme šukat. ironicky se nad tim usmějeme a proneseme nějaký nesmyslný poznámky, jakože jsou kreténi a tak.
zas spíme odděleně, ale kluci jedou v době, kdy moje párty akorát dosahuje počtu pět a půl pračky whirpool, takže si beru batůžek a spacák a po odborné konzultaci zůstávám spát s druhou kapelou v jejich bytě.
cestou do onoho bytu se stavujeme na benzínce a kupujeme dvě lahve vína. po první vypitý jdeme ven na cigáro, nějak nám dojdou slova, obě dvě cigára i sklenička s vínem letí na zem a líbáme se.
jdeme dovnitř, že otevřeme další víno a najednou sedim na kuchynský lince, líbáme se znovu a víc a víc, až nějak zapomenu na svoje morální zásady jakože kluk, kterej šuká tvojí kámošku neni pro tebe a rozepínám mu pásek.. na mou obranu, po čtvrt roku nešukání a dvou dnech společnýho kalení jde pryč většina morálních zásad. a hlavně, kuchynská linka sakra, můj nesplněnej sen!!
spíme vedle sebe a za dvě hodiny se budíme a ve složení já, on, jejich bubeník a zpěvák se přemistujeme do vedlejšího pokoje a chceme trošku poladit formu.. jenže jsme trochu přeladili a po šestihodinovym kalení belgických pivních speciálů s obsahem alkoholu jako většina vín jsme tam, kde jsme byli a poněkud opomíjíme fakt, že ještě večer hrajeme. v tu chvíli je totiž důležitější se bavit o rozpadu habsburský monarchie, o mediálním štvaní proti odlišnostem, český národní povaze a taky o hiphopu. občas mi sáhne na nohu nebo si při podávání piv pohladíme ruce, ale nějak se před klukama neproducírujeme.. zatim.

přesun na místo koncertu, já jedu s mýma klukama, kteří se hned vyptávaj jaký bylo šukání.. jsem prohlášena za arciprcíře naší výpravy a mam nad klukama silně navrch. po společnym obědě v nákupním centru si jdeme koupit pití na cestu a já objevim uličku pivních speciálů a jedno belgický mu koupim za celovíkendové poskytování drog.
na místě předávám, dostanu za to absolutně poslední doladovací lajnu a jdeme na panáka. jejich kytarista a řidič dodávky nás vidí, jemu vynadá a nademnou jen zakroutí hlavou. na nějaký větší soudy už nikdo nemá sílu ani chut.. je nasranej, že pijeme už od rána, ale co jinýho se dalo dělat.. jdeme hrát, problémy se zvukem, ale já mam svůj osobní boj s držením se na nohách a to mě zaměstnává víc. pak hrajou oni, vzhledem k tomu, že má na base bezdrát, tak běhá po celym klubu a většinou ke mě, na nějaký schovávačky ve stylu nic spolu nemáme už nějak sereme, ono to stejně nemá smysl.
kluci mě už absolutně přelazenou odvedou do dodávky a pomalu chceme vyrážet směr praha.. jenže to trochu nejde, protože i když už sem odchycena a ukotvena, tak si mě stejně najde a bráníme všem v nastoupení do dodávky. vyjedeme, spadne mi hlava, probudim se nachvíli na hranicích, protože mi po třech bezroamingovejch dnech začnou chodit dřív nedoručený zprávy a pak se probouzim až v praze, kluci ze mě maj srandu, protože si spim na kolenou a asi nikdy mě takhle vypitou neviděli, proběhne nějaký focení a spoustu fórků na můj účet.. jen do toho!!


tyhle kapelní výjezdy vždycky smrděj trochou toho omýlanýho klišé sex, drogy a rokenrol, ale když se to opravdu povede, tak mě to vždycky trochu pohladí na duši. další do šuplíku historek co se maminka nedozví..

alone in my grave

6. ledna 2013 v 21:19
pátek, víkend před vánocema, šest ráno. probudim se a vidim z okna oranžový světla.. jo tyvole, konec světa, podte!! běžim k oknu a doufám, že všechno bude v plamenech a vyřeší se tim spousta věcí. vlastně uplně všechno.
dole stojej popeláři. dopíči. kdyby mi mayové se svýma posranýma prognozama nepřerušili plány a svět by fakt skončil, rozhodně bych si večer nepomotala hlavu jako dlouho ne.

večer pouštěčka ve vyšehradský. na krátkou a celkem milou sms mi honza odpoví ještě kratší a ne až tolik milou zprávou, at si to tam užiju. dík tyvole. položim telefon na bar, vezmu si krátkou chesterfieldku a na nejbližším popelníku má ruku kluk stojící vedle mě. bubeník docela nadějný kapely.. bubeník tyvole! že to bude průser mi mělo dojít rovnou. poklepu mu na ruku a ukážu, že si potřebuju odklepnout. s touhle hrou pokračujeme beze slova celý cigáro. blbě se uculuju, líbí se mi. moc dobře vim, kdo to je.
bůh a těch asi osm panáků ví, jak to bylo, ale najednou nás jejich basák seznamuje, ahoj michale, vůbec sem tě nesjížděla už asi stokrát na facebooku, podáváme si ruce, bavíme se. najednou mě z ničeho nic jeho ruka s vykerovanou kotvou chytne za čelist, trochu se na mě usměje a dá mi pusu.
w. mě chytne za culík a odtáhne mi hlavu. "to je moje basačka, vole, jestli jí zlomíš srdce, tak tě zabiju." díky vojto, přesně to ted potřebuju.
každopádně se nebojí a líbá mě dál. v krátkejch pauzách chytám pohledy ostatních. eliška se na mě směje, shodou okolností sem jí ho ve čtvrtek ukazovala, jak se mi líbí a že mi jejich basák přinese kapelní tašku a sedmipalec..
jdu na záchod. vyjdu ven, umyju si ruce a najednou mě táhne zpátky. prej sme tam byli dvě hodiny. nešukali jsme, měla sem krámy. díky moc, po třech měsících už bych to trochu potřebovala, ale co se dá dělat.
v asi deseti lidech odcházíme k hrochovi do bytu. vidim jak mi na tramvajový stanici přistála osmnáctka, z ničeho nic chci bejt sama. dám mu poslední pusu a uteču.

ráno je mi hrozně. hrozně mě bolí pokousaný rty. až při zvracení zjistim, že nemam krvavý jen rty. celej krk mam absolutně oteklej, ucho a taky tvář. s pár promilema se snažim si namalovat linky, ale copak to jde, když se mi klepou ruce a nemůžu na sebe zaostřit?
když se mi to povede a koukám na svoje kousance do zrcadla dojde mi, že mam zítra sraz s honzou.. no jo, tyvole, honza. dej si facku. přísáhám, že od toho zákeřnýho dotyku na čelist a první pusy sem si nevzpomněla, že nějakýho honzu znám. krk si zavážu šátkem, ale stejně si nemůžu sundat z ksichtu ten debilní škleb.

s honzou se sejdeme v neděli. je mi furt trochu zle. venku roztál veškerej sníh a strašně prší. já nemam ani kapucu, on má i deštník. asi jedinej důvod, proč jde tak blízko mě..
"ty jsi zas nemocná, co?" řekne, když dosedneme v hospodě, vidí můj červenej šátek na krku a rozhodně ho jako první nenapadne, že schovávám obří kousance od jinýho bubeníka. "ne, to mam z pátku od kluka, kterej se mi hrozně líbí." řve něco ve mě, ale nahlas řeknu jen "jo..". srabe. trochu mi ale nahrálo i to, že sem zas vykouřila dvě krabičky a mam hlas poctivýho tuberáka a ten souhlas ze mě vyšel dost potichu a zahuhlaně.
co mě to napadá, já a přiznat se k jinýmu chlapovi.. nepřiznala sem se nikdy, neumim to. a co jako! to on se mnou nechce bejt.

na autobusový zastávce mi dá dárek. knížku. jednu z nejlepších, co sem kdy četla. já dárek pro něj nechala po menší nehodě s makeupem rozlitym po celý tašce v autě u naší zpěvačky. druhá facka. neni na mě naštvanej, ví, že sem uplně blbá. dá mi pusu. jinou, než jaký sem dostala v pátek. bez piercingu a nějakýho zvrhlýho způsobu opilecký vášně, ale furt dobrou.

přijedu domu, koukám na lásku nebeskou a zapnu počítač. "doufám, že tě ten pokousanej krk bolí aspon jako mě:)" ahoj, nová zprávo.
píšeme si v kuse další tři dny. sice má rád beatles, ale.. je skvělej. chce mě vidět. ne, mně by to mohlo vyjít s fakt hezkym klukem? takhle snadno? to víš že ne.

ve středu večer mi napíše, že se bojí, že by to nemuselo dopadnout dobře. škoda, že už máme domluvený rande. hned po dodělávání mojí kérky.

sedim v lidický s rukou od krve, protože sem se po tomhle sdělení musela opít a tak ze mě tečou sračky a krev jak z vola. jako by takhle už ta kérka nebyla dost složitá.. ve čtyři končíme. v půl ho vyzvedávám u autobusu. na to, že sem kvůli němu probrečela noc a poslala sem ho do hajzlu se bavíme docela hezky. (jak můžu mít někoho za ani ne tejden tak hrozně ráda? zkurvená naivita)

v kinosále je asi pět lidí. super. film je výbornej, smějeme se a zároven se lekáme. nejvíc mě rozčiluje, jak hezky voní. toho sem si v pátek nevšimla. je to pro mě snad bolestivější než ta kérka, sedět vedle něj a vědět, že tohle sem prosrala a posrala.
jdeme na jídlo. i po dojedení furt sedíme v restauraci a bavíme se dál, přijde jejich zpěvák a zeptá se, jestli sem to já, s kterou se v pátek bavil asi dvě hodiny na baru.. a co teprve ty dvě hodiny na záchodech, tyvole.

jdu s nim na autobus, řekneme si, že to bylo fajn a odjíždí. máme domluvenýho tarantina, až bude v českých kinech. jestli bude vonět jako ted a furt se převalovat v sedačce, tak mu nařežu. fakt.
píšeme si několik dalších dní. to srdce, který mi zlomil, mi kriminálnicky znovu vykéruje.
...I'll be alone in my grave.