alone in my grave

6. ledna 2013 v 21:19
pátek, víkend před vánocema, šest ráno. probudim se a vidim z okna oranžový světla.. jo tyvole, konec světa, podte!! běžim k oknu a doufám, že všechno bude v plamenech a vyřeší se tim spousta věcí. vlastně uplně všechno.
dole stojej popeláři. dopíči. kdyby mi mayové se svýma posranýma prognozama nepřerušili plány a svět by fakt skončil, rozhodně bych si večer nepomotala hlavu jako dlouho ne.

večer pouštěčka ve vyšehradský. na krátkou a celkem milou sms mi honza odpoví ještě kratší a ne až tolik milou zprávou, at si to tam užiju. dík tyvole. položim telefon na bar, vezmu si krátkou chesterfieldku a na nejbližším popelníku má ruku kluk stojící vedle mě. bubeník docela nadějný kapely.. bubeník tyvole! že to bude průser mi mělo dojít rovnou. poklepu mu na ruku a ukážu, že si potřebuju odklepnout. s touhle hrou pokračujeme beze slova celý cigáro. blbě se uculuju, líbí se mi. moc dobře vim, kdo to je.
bůh a těch asi osm panáků ví, jak to bylo, ale najednou nás jejich basák seznamuje, ahoj michale, vůbec sem tě nesjížděla už asi stokrát na facebooku, podáváme si ruce, bavíme se. najednou mě z ničeho nic jeho ruka s vykerovanou kotvou chytne za čelist, trochu se na mě usměje a dá mi pusu.
w. mě chytne za culík a odtáhne mi hlavu. "to je moje basačka, vole, jestli jí zlomíš srdce, tak tě zabiju." díky vojto, přesně to ted potřebuju.
každopádně se nebojí a líbá mě dál. v krátkejch pauzách chytám pohledy ostatních. eliška se na mě směje, shodou okolností sem jí ho ve čtvrtek ukazovala, jak se mi líbí a že mi jejich basák přinese kapelní tašku a sedmipalec..
jdu na záchod. vyjdu ven, umyju si ruce a najednou mě táhne zpátky. prej sme tam byli dvě hodiny. nešukali jsme, měla sem krámy. díky moc, po třech měsících už bych to trochu potřebovala, ale co se dá dělat.
v asi deseti lidech odcházíme k hrochovi do bytu. vidim jak mi na tramvajový stanici přistála osmnáctka, z ničeho nic chci bejt sama. dám mu poslední pusu a uteču.

ráno je mi hrozně. hrozně mě bolí pokousaný rty. až při zvracení zjistim, že nemam krvavý jen rty. celej krk mam absolutně oteklej, ucho a taky tvář. s pár promilema se snažim si namalovat linky, ale copak to jde, když se mi klepou ruce a nemůžu na sebe zaostřit?
když se mi to povede a koukám na svoje kousance do zrcadla dojde mi, že mam zítra sraz s honzou.. no jo, tyvole, honza. dej si facku. přísáhám, že od toho zákeřnýho dotyku na čelist a první pusy sem si nevzpomněla, že nějakýho honzu znám. krk si zavážu šátkem, ale stejně si nemůžu sundat z ksichtu ten debilní škleb.

s honzou se sejdeme v neděli. je mi furt trochu zle. venku roztál veškerej sníh a strašně prší. já nemam ani kapucu, on má i deštník. asi jedinej důvod, proč jde tak blízko mě..
"ty jsi zas nemocná, co?" řekne, když dosedneme v hospodě, vidí můj červenej šátek na krku a rozhodně ho jako první nenapadne, že schovávám obří kousance od jinýho bubeníka. "ne, to mam z pátku od kluka, kterej se mi hrozně líbí." řve něco ve mě, ale nahlas řeknu jen "jo..". srabe. trochu mi ale nahrálo i to, že sem zas vykouřila dvě krabičky a mam hlas poctivýho tuberáka a ten souhlas ze mě vyšel dost potichu a zahuhlaně.
co mě to napadá, já a přiznat se k jinýmu chlapovi.. nepřiznala sem se nikdy, neumim to. a co jako! to on se mnou nechce bejt.

na autobusový zastávce mi dá dárek. knížku. jednu z nejlepších, co sem kdy četla. já dárek pro něj nechala po menší nehodě s makeupem rozlitym po celý tašce v autě u naší zpěvačky. druhá facka. neni na mě naštvanej, ví, že sem uplně blbá. dá mi pusu. jinou, než jaký sem dostala v pátek. bez piercingu a nějakýho zvrhlýho způsobu opilecký vášně, ale furt dobrou.

přijedu domu, koukám na lásku nebeskou a zapnu počítač. "doufám, že tě ten pokousanej krk bolí aspon jako mě:)" ahoj, nová zprávo.
píšeme si v kuse další tři dny. sice má rád beatles, ale.. je skvělej. chce mě vidět. ne, mně by to mohlo vyjít s fakt hezkym klukem? takhle snadno? to víš že ne.

ve středu večer mi napíše, že se bojí, že by to nemuselo dopadnout dobře. škoda, že už máme domluvený rande. hned po dodělávání mojí kérky.

sedim v lidický s rukou od krve, protože sem se po tomhle sdělení musela opít a tak ze mě tečou sračky a krev jak z vola. jako by takhle už ta kérka nebyla dost složitá.. ve čtyři končíme. v půl ho vyzvedávám u autobusu. na to, že sem kvůli němu probrečela noc a poslala sem ho do hajzlu se bavíme docela hezky. (jak můžu mít někoho za ani ne tejden tak hrozně ráda? zkurvená naivita)

v kinosále je asi pět lidí. super. film je výbornej, smějeme se a zároven se lekáme. nejvíc mě rozčiluje, jak hezky voní. toho sem si v pátek nevšimla. je to pro mě snad bolestivější než ta kérka, sedět vedle něj a vědět, že tohle sem prosrala a posrala.
jdeme na jídlo. i po dojedení furt sedíme v restauraci a bavíme se dál, přijde jejich zpěvák a zeptá se, jestli sem to já, s kterou se v pátek bavil asi dvě hodiny na baru.. a co teprve ty dvě hodiny na záchodech, tyvole.

jdu s nim na autobus, řekneme si, že to bylo fajn a odjíždí. máme domluvenýho tarantina, až bude v českých kinech. jestli bude vonět jako ted a furt se převalovat v sedačce, tak mu nařežu. fakt.
píšeme si několik dalších dní. to srdce, který mi zlomil, mi kriminálnicky znovu vykéruje.
...I'll be alone in my grave.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.