Červen 2013

never let me go

6. června 2013 v 20:33
nemáme krizi, máme jen pár neshod, který se s náma táhnout a občas je to horší. nevěřim mu ohledně nepodvádění mě a on by zas ocenil, kdybych byla trošku společenštější. vlastně mi řekl, že poslední dobou je se mnou docela nuda. předminulej tejden sem si dokonce odstěhovala věci, co sem u něj měla a v podstatě jsme se na den rozešli.

mezitim mi začal čas od času psát kluk, kterýho znám jen jako postavičku na hudební scéně a nikdy jsme spolu nemluvili. je mi docela sympatickej, je zábavnej, chytrej a neprudí mě.

po večerech mě napadá, co bych dělala, když se někde uvidíme a něco by se stalo. jestli bych se nechala, utekla bych nebo bych i sama něco začala? líbim se mu, to je jasný, z čistýho kamarádství si s váma nikdo ve čtyři ráno psát nebude.

najednou se potkáváme, procházim barem a vidim ho postávat u stolku. řeknu "ahoj", usměju se a prohlížim si ho. je skoro stejně velkej jako já, docela hezkej, modrý oči - ty se mi vždycky líbily nejvíc a přitom chodim s hnědookym. za večer kolem sebe ještě tak třikrát projdeme, dívám se na něj a najednou si uvědomim, že mam doma mnohem hezčího a zajímavějšího chlapa. už se nechci učit, jaký má rád ráno kafe, jak si spolu lehnout a kolik solit. chci mýho příšerně chrápajícího blbečka, co si do kafe dává tři vrchovatý lžíce cukru a do každýho jídla můžu naházet pytel soli a stejně to nestačí. a navíc je hezčí.

je se mnou fakt nuda.